Climax a "the last night in da Roxy"

Poslední vlahou noc, prožitou v prostorách bývalého divadla, skvělého klubu a hlavně nejlepšího multikulturního centra v Praze jste mohli protančit dne 30. dubna tohoto roku, v den upalování čarodějnic… na noci zvané CLIMAX.

Tato noc se nesla ve znamení nostalgie a hlavně ve znamení opravdového pocitu nespravedlnosti a smutku z přicházejícího konce něčeho, co pro hodně z nás znamená vše.
Přejděme nyní již k faktům, provázejícím tuto závěrečnou párty. (dále již jen zkratkovitě, "kalbu" :))

Úderem desáté hodiny se otvírají brány jež znamenají noční svět, svět světel, páry a hudby. Svět, který mění dění kolem Vás, kolem všech. Hlouček postávajících lidí, špitajících si své postřehy a smutná fakta se pomalinku loudí do prostor Roxy. Lístek jsem si z obav před lidmi raději zamluvil, ale později se ukázalo, že truchlících nedorazí nad normu kapacity. Klub se však brzy začal opravdu zaplňovat a dávalo to tušit, že snad lidi opravdu Roxy jen tak opustit nechtějí. Prvním hrajícím byl Dj Airto, hrál svižně a velmi zvesela na novém zvuku a dával nájemníkům opravdu co proto. No, když je to ta  poslední noc, tak ať si užijí vibrace nejen v intimních chvilkách volna, že? :) Bylo to hutné, opravdu slyšitelné, veselé, taneční a prostě vše tak, jak má být. Styl hudby Vám zcela nepopíšu, nejsem znalec oboru, ale bylo to něco mezi rychlejším housíkem a progresivem, který nepůsobil kýčovitě.

Dalším pánem byl resident této noci a majitel svítících okulárů, pan Dj Chris Sadler. Jeho anglické kořeny dával všem na vědomí svým tričkem a svým setem dával všem na vědomí také i to, že po tolika letech odsloužených v tomto klubu, by si zasloužil mnohem víc, než jen zavření klubu a odsouzení k ukončení noci s názvem CLIMAX. Hrál skvěle, svižně a perfektně připravil půdu pro hlavní hvězdu večera, kterým nebyl nikdo jiný, než po roce a dni se vracející, Dj JUSTIN ROBERTSON. Hele, takové malé "dejavu" říkám si, když si vzpomenu na noc před 366 dny. Co napsat k tomuto pánovi? Snad jen to, že hrál skvěle, hrál skvěle, prostě hrál skvěle!!! Byl to set který měl váhu, sílu a myšlenku, intelektuálové odpustí použití tohoto výraziva, hrál od jedné ráno do čtvrt na čtyři a čas se neúprosně blížil k ránu. Justin prý také prohlásil, že náš klub ROXY je jeden z nejlepších klubů v Evropě, (díky Acido za info), a to je co říct.

Po Justinovi se na místě, kde najde každý mixák a gramce střídali Airto a Chris. Pořadí jak hráli nebylo nějak exaktně stanoveno, ale bylo to asi tak, že hrál hodinku Airto, pak Chris, pak zase Airto a nakonec Chris a Airto. Nakonec vlastně hrála celá Roxy a to všemi barvami. Lidé svítili, jak ozdoby na vánočním stromku a bavili se tak úžasně celou noc a i ráno jako nikdy předtím. Škoda jen, že je k tomuto výkonu donutila takováto situace. Když se blížil již definitivní konec této "kalby", zazněl klubem song "this is the end!!! This is the end, my friend …" lidé byli u vytržení, byli smutní a zároveň v naprosté euforii z prožité noci, tak silné a hluboké noci.

Co říci závěrem k této "kalbě"?!?!?! Snad jen pár excesů pro pobavení. Medvěd na hlavní stagei o půl osmé ráno působil velmi efektně a jako taneční podium skýtal dosti velké nebezpečí, ale nakonec bez úrazu vyvázli všichni, snad až na odřená kolena jednoho nejmenovaného týpka Slamitche. :o) Jeho jump "from the bear on the groud" vypadal chvílemi dosti odvážně a strašidelně. Toaletní papír létající vzduchem mi připomínal prvomájové pochody s ovacemi, kterých se Roxy k ránu dostávalo také. Lidé křičeli, pískali a nikomu se odejít nechtělo. Mě také ne, ale vše jednou končí. Něco končí a něco jiného začíná, kde a co, to už je otázkou času. Snad právě čas nebo někdo bohatý a nebo odvážný to vyřeší.

Díky všem, co jste tam byli a bavili se. Díky moc hezkým lidem a díky také ROXY. Nikdy nezapomeneme!!!!