REPORT

 

Report z koncertu Ralph Myerz & The JHB od Myclicka

Ralph Myerz & The Jack Herren Band jsou sympatickou trojkou z Norska, kterou tu předloni na koncertu v klubu Roxy až na pár výjimek skoro nikdo neznal. Miláčky publika se tak tihle energičtí pánové museli stát až o dva roky později na Love Planet, kdy je mnozí z návštěvníků přirovnávali překvapivě k vrcholu tohoto fesťáku, což si samozřejmě žádalo repete. Čtvrt roku nato tedy přijeli znovu a co že se stalo tentokrát? Nic zvláštního, jenom vyprodali Abaton! :)

 

Když jsem ve čtvrtek před osmou procházel pustou a prázdnou Zenklovou ulicí, přemýšlel jsem, kdy že jsem byl vlastně v tom Abatonu naposledy. Aha, už vím, tehdy zavítal na návštěvu Pavel Bidlo a s ním dorazil i Martin Villeneuve za značky Tao Recordings na akci, která se setkala s naprostým nezájmem veřejnosti… Budu tam ještě vůbec trefit? Obklopen tmou jsem tak nějak po paměti na tento konec světa křivolakými uličkami doklopýtal a na místě bylo hned jasné, že jsem svůj brzký příchod neponechal náhodě jenom já. Venku netrpělivě přešlapoval hrozen sto padesáti lidí, vstupenky se tu sháněly i prodávaly a fronta tak pomaličku postupovala… Každý chtěl být uvnitř, aby mu náhodou něco neuteklo. Vždyť v deset hodin přece hlavní hvězdy svou show ukončí! Při čekání ve frontě míjím postupně tři naprosto odzbrojující cedulky s nápisem Vyprodáno. Tady zůstane ještě hodně smutných tváří těch, kteří si s nákupem nepospíšili. :(
 
Konečně v Abatonu! Za desetikorunu se zbavuju svého batohu a mířím na průzkum. Druhou stage si vlastní aparaturou vybavili Spratek Sound System a tak si tu v průběhu večera budou žezlo, respektive sluchátkového jacka, předávat jednotliví členové tohoto uskupení, kteří si i tentokrát přizvali do svých řad Dana Cooleyho a Babyho B. stejně jako v případě právě zmiňované Love Planet. Zatímco tam mě vzala jejich gramofonová produkce pořádně za srdíčko a hlavně k ránu se stala příjemnou oázou díky vynikajícímu zvuku, tady je to opravdu bída. Čistý křišťál prýštil na Love Planet z reproduktorů, zde je to vzhledem k nejrůznějším překážkám v podobě sloupů a stropních konstrukcí, kde se z rovných beatů stávají téměř zlomené, spíše o nepříjemné zahuhlanosti a nezřetelnosti. Holt další z pražských míst, které se zvučí opravdu s vypětím všech sil. Nad pódiem tu hraje všemi barvami projekce, zatím je o tanečníky nouze a tak vyrážím na výlet do dalších místností a tajemných zákoutí.

Vzhledem k vyprodanosti mě poněkud udivuje fakt, že spodní bar není funkční, tedy nás na těch zbývajících bude čekat zřejmě boj o každou kapku. Teď však vzhůru do centra dění! Technicsy v hlavním sále prozatím protáčí DJ Saku, zatímco Kaplick právě přivlekl svou obrovitánskou tašku s černými lahůdkami. Sam rozhodně nezvolil pro svou hru heslo Opakování matka moudrosti. V těch půl deváté se od něho totiž tradičních lomených tracků nedočkáte, tohle jsou zatím takové příjemné písničky pro rozjezd, kdy elektronika šla tak nějak stranou a pouze živé nástroje v drážkách občas přibarvuje. Záslužný warm-up před živou kapelou, jen co je pravda! Lidí zatím poskrovnu, pomalu se shlukují, konverzují a popíjí, přičemž ve vzduchu visí otázka, která zajímá v tu chvíli každého: „Kdy to vypukne?“ Ještě že je prostor polepen line-upy, každý čtenář je rázem uspokojen a zároveň si může začít lámat hlavu. Zatímco v Roxy jsme se úderu bicích a zaržání kytary po desáté hodině už nedočkali a tohle psané pravidlo porušila jen kapela Hooverphonic, když loni v listopadu přidávala do půl jedenácté, tady to bude přesně naopak a první vteřiny koncíku se začnou odpočítávat právě po desáté. Inu sladký noční život na periferii Prahy. :) Vzhledem k tomu, že se Abaton začíná strašně rychle plnit téměř po střechu, volím po krátkém pokecu s kámoši (teda tady jsou snad všichni!) následující taktiku: vodku s červeným býkem na baru a pak honem na ochoz přímo nad pódiem zabrat místo tam, kde budu mít všechno jako na dlani. Pouhopouhých pár centimetrů oproti Love Planet, kde jsem začal uvažovat o dalekohledových sklech do svých obrouček.

Deset hodin a pět minut a stále nic? Vlastně něco přeci jen – chlapci dole spolu proplétají teď už rozlámané beaty a v sále to začíná vřít. Čím dál častěji se ozývá nedočkavý pískot a přivolávání hlavních hrdinů. Intenzita se stupňuje a oni ne a ne přijít. Nejsou nakonec ještě v Norsku? Dalších pět minut a stále nic, jen při rozsvícení UVček nad plachtou s nápisem kapely sál opět ožije. Je to nezáviděníhodná situace pro ty dole. Vedro, vysoká vlhkost vzduchu, tělo na tělo a navíc nemohou v této sauně udělat na Sakuovy a Kaplickovy beaty ani krůček ze svých nacvičených tanečních kreací… Nezbývá jen trpět a trpět. 22:20 a jsou tu! Tedy ještě ne, pouze páni DJové dohráli, z reproduktorů se díky zvukařovi ozývá téměř operetní intro a čtveřice Norů za bouřlivých ovací konečně přichází, každý ihned ke svému nástroji. Samotný Erlend Sellevold aka Ralph Myerz opět nezklamal, znovu do půl těla, znovu má přes svůj obrovitánský pupek fixou nakreslenou hvězdu v kruhu, přičemž záda, paže i obličej mu zdobí obrácené kříže. :) Nu a pak už se ozve zaržání trombónů a každý začne ve skladbě Vendetta dělat přesně svou práci naprosto přirozeně s lehkostí i obrovským nasazením. Bubeník Tarjei Strom všemu dodává řád, perkusista Thomas Lonnheim, ten největší šoumen tohoto kvarteta, mu na perkuse, bonga a zázemí činelů věrně sekunduje, vzadu samotný šéf vrství nové a nové samply spolu se smyčkami ze svých mašinek a hostující kytarista poctivě šlape na pedály a vyrábí nádherné strunné variace. Všechno tu úspěšně uhání, k tomu světelná show nabírá obrátek, efekty se různě protáčí a čtyřicet reproduktorů PAR bliká jako o závod. A hlavně – v sále už je konečně zvuk! Ne jako v při setech zmiňovaných rozehřívačů, už ho zvukař našel, už si ho každý člověk v sále užívá ke své spokojenosti. A ta spokojenost a vřelost z těch lidí přímo sálá. Hlavně Thomas je umí svými grimasami a posunky vyprovokovat. Jeho spotřeba vody je ovšem opět obrovská. Lije si do vlasů jednu láhev za druhou, divoce ji prská z úst na všechny strany a do výšky a hlavně je neustále v pohybu. Je tu konec skladby a lidi by je snad chtěli nosit na rukou!

Bubeník  Tarjei všechny do mikrofonu vítá, vzpomíná na atmosféru vytvořenou na Love Planet a pokračuje se dále v krasojízdě. Překvapivě se zjemňuje a to prostřednictvím snivé balady Nikita a já vůbec v průběhu večera zjišťuju, že to chlapci mají záměrně takhle nalajnované. Na střídačku energický track s tím vyklidněným. Jde o zajímavý nápad, jak zbytečně hned lidi neutahat a ještě načerpat nové síly k dalším výkonům. Ten, kdo silami však překypuje stále a bez přestávky, to je samozřejmě Thomas. Opět si stoupá na židli, z té se časem zapře i o bicí aparaturu a mává na dav, znovu mlátí do činelů jenom rukama a hlavně se téměř nepřetržitě polévá vodou a prázdné lahve odhazuje daleko za sebe. Docela by mě zajímala spotřeba aparatury při koncertním turné. :) Nebo, že by všechny ty odposlechy a mašinky byly vodotěsné? Ani kytarista tu však nezahálí a i když zrovna ten jeho nástroj nevyplouvá při vystoupení příliš na povrch, třeba v téměř Kid Locovské baladě A Special Morning uplatňuje tu romantickou tzv. havajskou kytaru, jež při hraní leží na desce stolu, v jiných skladbách do ní pouští zvuky z různých mašinek, přičemž tak dochází k opravdu zajímavým momentům. Při představovačce muzikantů zase šéf kapely uchopí automatický bubeník, do něhož si bonusově ještě pustí zpětnou vazbu, a třese s ním, jako by právě dostával elektrický šok a jedinou obranou s opětovným ponořením do ticha je tak vytržení přívodních kabelů, kdy tento „ďábelský nástroj“ konečně zhasíná své displeje. :)

To jsou jen takové vtipné vsuvky, které vystoupení provází. Mezi skladbami také Tarjei komunikuje s publikem a při houpavém reggae Savannah navrhuje oblíbenou hru: „když ukážu takhle, vy zařvete takhle…“ a atmosféra se dá rázem v přehřátém Abatonu krájet a každý centimetr je tu zaplněn lidmi, kteří natahují krky, aby vše viděli a show si užili jaksepatří. Následuje naivní otázka: „Chcete slyšet náš nový song?“ Takže co myslíte, dočkali jsme se ochutnávky z třetího alba, které by se mělo objevit zkraje příštího roku? No samozřejmě! Ta je mimochodem opět s důrazem na chytlavou melodii úžasně vzdušná a mazlivá. Škoda jen, že se do Abatonu nevměstnala ona plátna s projekcemi z Love Planet, do nichž byly stříhány názvy právě hrajících skladeb, alespoň by mi v hlavě utkvěl název. No a také se tu samozřejmě rozdávalo… Ptáte se co? Thomas se podělil o paličky a slabost měl především o tu něžnější část publika, takže osm šťastných dam má teď doma originál Ralph Myerz paliček! Když jsme u Thomase, ten mlátil i tentokrát do činelů opravdu hlava nehlava, takže také on si z České republiky odváží jeden hezký suvenýr - rozseknutou ruku. Přesto na sobě v průběhu koncertu nedával nic znát, tedy zřejmě jen jedno z rizik tohoto bláznivého vystupování. :) No a pak se to stalo – krátce po jedenácté chlapci odcházejí…

Je jasné, že se ještě vrátí, ale nechali na sebe čekat za pískotu a hecování publika poměrně dlouho. A znovu s plným nasazením! Teď jsme svědky „bubenické přestřelky“ mezi Tarjeiem a Thomasem, kterou mají úžasně nacvičenou a vypilovanou, plechovkou plzeňského piva nám Thomas připíjí za vytvořenou atmošku, po čtyřech skladbách následuje outro jako v případě Love Planet a znovu tu je ústup z pódia. Vrátí se ještě? Všichni si myslíme, že ano, vždyť začali s dvacetiminutovým zpožděním oproti line-upu! A tak se tedy řve a píská a čeká a přešlapuje a… A zvukař přikrývá mixák a vytrhuje kabely. To je špatné znamení. Málokdo tomu věří, po pár minutách však DJ Saku pouští první placku s nádhernou varhanovou předehrou a teď už si můžete v pomalu se vyprazdňujícím sále konečně zatancovat! Za zvuku zpřelámaných Orbital opouštím plac a utíkám směr šatna, abych stihl poslední metro, zítra je přece taky den!

Netroufám si odhadnout, jestli byly skladby v Abatonu odehrány v tom samém pořadí a se stejně připravenou exhibicí jako v srpnu… Jisté ovšem je, že Seveřani by nás se svou přemírou optimismu dokázali takhle strhnout snad každý měsíc. Pokaždé si v jejich show najdete něco nového, něco pro co stojí na tom světě žít! Blíží se zima a já jsem připraven - srdíčko i krev v žilách mám zahřáté do zásoby. Škoda jen, že ani tentokrát s kluky nepřijela ona blonďatá vokalistka Christine Sandtorv. Tu slyšet živě ve Think Twice, rázem bych měl o jeden splněný sen do své sbírky více. Takže zase na Love Planet nebo snad dokonce dříve?

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016