Report z Human Traffix s Deadmau5 od Myclicka

3:4? To pořád jde...

To základní rozdělování na muziku rovnou a na tu zlomenou je ještě stále populární a až na výjimky si rovinář nic zlámaného nepustí a naopak. Jak legrační... Aby se oba tábory na sklonku roku nehádaly, oba dva dostaly od klubu Roxy jakýsi dárek na pokračování. Zahraniční jména stále táhnou a od ledna do dubna se tedy bude rozbalovat! Lomeňáci Markyho, Commix, High Contrasta a Andyho C, rovnátka zajisté potěší Deadmau5, Budai & Vic a Timewriter. A zase vyhráli! :) Na druhou stranu... Kolikrát jste se mohli v buši svobodně hýbat? Vždycky se tu vegetaci nebývale daří! Přesto a možná právě proto patří klubu Roxy velký dík za to, že vůči evropskému turné slavného myšáka nezůstal slepý. Na důvěrně známou adresu s důvěrně známým číslem popisným jsem tentokrát dorazil "až" dvacet minut po jedenácté. S frontou před klubem již několik let nepočítám, ale naposledy byl prý tento přírodní úkaz spatřen na devátých narozeninách párty Climax. Tentokrát probíhalo odbavení u vchodu bez čekání, s hrstkou anglicky mluvících turistů v zádech. Že by Kanaďané? Možná...

Javas

"Jen se o ten hezký mixák pánové nepoperte!"

Teď ještě u šatny vyfasovat na papírovém lístečku poměrně vysoké číslo a vzhůru do centra dění. Už na balkónu vás intenzita zvuku málem porazila a zatímco nás před dvěma měsíci Marwin Shamma v tuto hodinu vítal nadýchaným deep houseovým setem se snivými plochami, Javas znovu dokázal, že v Brně na sny příliš času nemají a jeho kladiva a palice v pravidelném rytmu kolem 130 BPM nestačila vychladnout. Spáči holt měli smůlu! Ačkoliv především v domácím Perpetuu také on propaguje ten "nový" rozdováděný jackin house, tady sahal hlavně po tech-houseové produkci, která převratnými a častými změnami příliš neoplývá a vše je založeno spíše na hypnotizování davu. Ten se také pomalu pod pódiem shromažďoval a tanečníci na jeho tepavou hru vděčně přistoupili. Moravský host byl tentokrát ochuzen o pomazlení s mixážním pultem DJM-800 od značky Pioneer. Ten si totiž sobecky na pravou stranu lešenářské konstrukce zabral host kanadský, když jej před párty propojil ještě s notebookem, s kontrolerem a s další inteligentní hračkou s logem Pioneer - efektorem EFX-1000. Na té levé byste teď našli "jen" starší šestistovku a k ní dva CD přehrávače. Tolik oblíbený odkládací pult z gramofonů si v pátek Honza vyrobit nemohl, na ty už tu nezbývalo místo.

V Roxy opadávají javory až v únoru!

Ačkoliv se s dekoracemi v tomto klubu poněkud šetří a jak papírové trubky v lesklém papíře, tak i pruhy látky už jsou poněkud okoukané, tentokrát se myslelo hlavou a příjezd vzácné návštěvy se nepodceňoval. Myslím, že to množství červených javorových listů zavěšených v prostoru, musel Joel Zimmerman jistě ocenit a být na svou vlast náležitě hrdý. Jak vkusné, jak jednoduché, jak na pohled zajímavé zpestření jedné pravidelné noci... Kromě toho, že se mohl z pódia kochat listy, přišel si sem také poslechnout svého předchůdce a patřičně nasát atmosféru už dobrou hodinku před svým setem. Ony kovové zábrany odstrčil až pět minut před půl jednou, hbitě vyzkoušel, zda všechny ty svítící a blikající vymoženosti opravdu pracují a v Abletonu si označil historicky první track, kterým svou tříhodinovou live show odstartuje. Překvapivě si vybral stařičké základy skladby Star 69 od Fatboye Slima, Ondřej na pravém balkóně prostor nejprve řádně zamlžil, poté rozblikal ony kouzelné barevné trubice na konstrukci a silnými reflektory hlavního hosta z výšky zahřál. Dál už to ovšem s barvičkami nepřeháněl, stejně jako dvojka z dílny Phase na balkóně levém. Skoro jako by se na dalším postupu domlouvali vysílačkami... Také oni totiž na plátně a plazmách kromě vizuálů k této párty rozhýbali v projekci temné abstraktní obrazce a byla to trefa stylově přímo do černého!

Deadmau5

Deadmau5? To spíše Wildmau5! 

Temná totiž byla první polovina hostova setu. Jaké to překvapení! Vždyť všechny ty hitovky, kterými nás loni tolik oslňoval, jsou bez výjimky tak rozjuchané a optimistické... Pár minut nato kliknul myškou na důvěrně známou Harder Better Faster Stronger od Daft Punk ve svém vlastním kabátku (nebo snad myším kožíšku?), aby tu temnotu maličko poodhrnul, ale celkově byl set spíše pro všechny milovníky šlapání zelí než pro snílky s hlavami v oblacích. Zručný byl ovšem chlapec s kšiltovkou převelice. Jediný knoflík nenechal v klidu, stále se musel něčeho dotýkat a dané frekvence měnily díky jeho pokynům svou charakteristiku. Všechno měl zkrátka v ruce a pod kontrolou. Ne mrtvá tahle myška byla, naopak až příliš živá! A přestože to na parketu pod ním vřelo a z množství všech těch smyček měli tanečníci evidentně radost, já jsem vzal do zaječích. :( Zatím pouze do chilloutu, abych dodržel pitný režim a zároveň si vyslechl další dva pány, kteří tu byli před tím početným davem poměrně schováni. Čím dál ohmatanější lední medvěd mezitím získal nové pasažéry, kteří se s ním mermomocí chtěli vyfotit, co však do prostoru chilloutu právě Dan Cooley a DJ Cubik servírovali, nebylo u zdejšího baru vůbec poznat. Inu není divu, když člověk postává za bednami, příliš toho neuslyší. :)

Tak trochu zbytečná stage...

Jenže ono tentokrát nepomohlo ani pár kroků přímo mezi ta čtyři zavěšená břemena. Tam někde v dálce jsem sice slyšel remix Ewana Pearsona pro dvojku Closer Music, ovšem tuhle skladbu tak strašně přebíjely myšákovy konečně už euforické Not Exactly a I Remember z hlavního sálu... Snažení obou mladíků jste si vychutnali teprve až na tom maličkém parketu, kde jste se zachytili přídavku z jejich odposlechu. Kromě pár míst k posezení tentokrát tato místnost zcela postrádala smysl a oni jen plýtvali svým volným časem – nikdo je totiž neslyšel! Není to škoda? Co s tím? Pořídit dvoje dveře a doufat, že je budou návštěvníci zavírat nebo snad vylepšit ozvučení? Toť otázka ke kulatému stolu... Hitovky mě samy opět nahnaly do hlavního sálu, zřejmě jsem chtěl spočítat, kolik jich sem Joel nasází a jak moc sám sebe prodá. Přiznám se, že už dlouho jsem nezaregistroval na tomto místě zvuk tak nahlas, že bych si ho přál ztlumit nebo alespoň zjemnit. Ty hutné basy se tady na balkónu od zdí a od stropu odrážely tak, že uši prostě z ničeho nic začaly bolet. Už poněkolikáté jsem se tedy stěhoval, tentokrát za doprovodu staré klasiky, kterou sem Kanaďan také zařadil. I Orange Theme od projektu Cygnus X tu totiž našla místo! Reklama na tuto událost tentokrát opravdu zabrala a přesto, že mejdanů s rovnými beaty bylo v naší metropoli ten den požehnaně, za myší, která je aktuálně slavnější než Mickey Mouse, se chtěl podívat kdekdo. Ve srovnání s prosincovým vystoupením belgických Spirit Catcher byl parket mnohem plnější a také o poznání více odvázaný.

Deadmau5 a fanynka

Loutka i ty loutky spolehlivě roztancuje!

Všichni line-up dodržovali na minutku přesně a proto se také rezident tohoto večera na pódiu objevil až pár minut před půl čtvrtou a kralování Kanaďana přerušil. A to doslova! Poslední vteřiny poslední skladby byly na displeji jeho notebooku odpočítávány a pak se sálem náhle rozhostilo ticho. Michal nechal záměrně volný prostor pro ty, kteří si ho doteď užívali, aby mu osobně poděkovali... Spustil se masivní pokřik, pískalo se, ječelo se, tiskla se pravice, následovalo plácání po ramenou. Bavil je, líbil se a ovace tedy byly na místě. Loutka po chvíli na šestistovce vytáhl opět levou šavli a znovu dokázal své kvality. Skladba, kterou zvolil, přesně zapadala do nálady tohoto večírku a závěr párty se nesl v poměrně minimalistickém duchu s aktuálními zvukovými rejstříky a s beaty, které vás tak snadno proberou a rozhýbou. Kdy už konečně tu zlatou korunu za absolutní přizpůsobivost prostoru obdrží? Těm dole se ještě nikam nechtělo a toužili po pokračování, v půl páté jsem ještě stačil mávnout na pozdrav, vyměnil si zpátky papírový útržek za svršky, které mě ochrání před zimou a vydal se za vysněným odpočinkem. Byl to náročný týden...

Co všechno se dá zažít během sto osmdesáti minut?

Tak nevím... Nějak jsem čekal víc a to i přesto, že si je Joelova současná produkce tak zatraceně podobná. Vždyť během tří hodin se dá zažít tolik dobrodružství, prožít tolik vzácných okamžiků a jako úhoř proplouvat tolika styly. On se jen několikrát vrátil v čase. Ale proč nenabídl set o poznání pestřejší, když měl takový prostor k dispozici? Technicky je opravdu zdatný, ale znovu mě o poznání více bavili ti naši kumštýři. Naštěstí valná většina lidí v sále na jeho hru přistoupila a soudě podle reakcí, u nich zcela určitě zabodoval. Já už jen pevně věřím, že se do Kanady někdy podívám, abych zjistil, jak vypadají párty v zemi, která už se tolikrát pochlubila svými šikuly! Přesto díky za další odškrtnuté jméno na dlouhém seznamu, příště už budu opatrnější...    
     

foto: mhd mhd@techno.cz