7 důvodů, proč byl festival Dimensions 2015 opět nepřekonatelný

1. George Clinton a jeho parta

Energie, se kterou stařík diktuje na pódiu svoje klasiky v doprovodu sličných černošek s mikrofony na hlavách a muzikanty, kteří své nástroje opravdu (a když píšu opravdu, myslím tím plně) ovládají, je neskutečná. Nikdy předtím jsem na koncertě George Clintona s partou Funkadelic/Parliament nebyl, takže nedělní, tedy závěrečné živé, vystoupení festivalu Dimensions pro naší dvojčlennou partu bylo premiérové. Miluju živáky bez pauz na tleskání. Kdo chce řvát a tleskat, může kdy chce, není k tomu během vystoupení přímo určený čas. Klidně se pak může stát, že vás gradující sóla na elektrickou kytaru tak rozbujaří, že prskáte svoje obdivné skřeky přesně tam, kde mají zaznít. Tedy v momentě, kdy po několika minutách konečně naplno uchopíte groove tracku a ten už vás a vaše divoké údy nepustí. Tak to přesně probíhalo v Pule. Pro neznalé - Clintonova hudba není rychlá jako většina, kterou jsme měli na Dimensions šanci slyšet, tedy 120 -140 BPM a její zařazení na poslední den festivalu by se tedy mohlo jevit jako čiré bláznovství. Opak je však pravdou. Mocnou silou funky groovu si nás celá početná parta na pódiu zvaném "Clearing" omotala kolem malíčku a povodila jak loutky. TOP!



2. Hudební pestrost

Sledujeme-li vývoj dramaturgie festivalu Dimensions za jeho čtyři roky existence, srdíčko nám musí zaplesat. Pokud o tomto festivalu hovoříme jako o dostaveníčku představitelů substylů z okrajových žánrů taneční hudby, pak nechybí snad jediný, který by zde nedostal svůj prostor. Ať už je řeč o slow-mo, ambientu, cosmic discu, electru, dub-technu, halfstepu či autonomicu. Vedle klasické house music a techna, kterým je Dimensions věnován od svého počátku, jsme mohli okusit čerstvé plody i něčeho trochu jiného. Úžasné také bylo sledovat proměnu dramaturgie ve vztahu k vyvíjející se scéně. Před čtyřmi a třemi lety bylo na festivalové pevnosti k slyšení hodně bass music, dubu a minimalu reflektujícího aktuální stav a pocity. Letos bylo na DJs znát, a asi je to určitou vyčerpaností ze stroho/anorganické muziky a žízní společnosti, masírované nelichotivými až temnými zprávami z médií po něčem bezstarostnějším, že se tento pocit snažili ve svých setech reflektovat. Alespoň u DJs, co jsme měli možnost za čtyři dny konání festivalu stihnout, už zdaleka neplatilo heslo, že set musí být kvalitně vygradovaný a hypnotický. Míchání pel-mel všeho, co má podobné tempo, zde silně převládalo. Tu proggy house, tu staré disco, tu post dubstep, tu jackin house v podání, které posluchače stále udržovalo v příjemném napětí, co přijde za další desku. Možná to bylo i samotnou dobou, co prožíváme, tedy zrychlenou dobou smart phonů a tzv. "všeho hned", kdy posluchač nechce čekat hodinu na vývoj setu v jednom stylu. Posouzení nechávám na čtenáři, každopádně pro formát festivalu o cca 170 jménech na osmi scénách ve čtyřech dnech, kdy chcete stihnout co nejvíc, to byl hodně "visitor-friendly" přístup. Nehledě na to, že si na své přišel opravdu každý.

3. Dekorace, práce s atmosférou a prostorem

Fortová pevnost z doby středověku za desetiletí tvrdé práce prokoukla tak, že snad nemůže být lepší místo pro konání festivalu. Tohle napadne snad každého, kdo se prochází po pevnosti a přilehlých zónách. A nejde jen o to, že tady před lety pořadatelé začali bez elektřiny, jen s motyčkami a motorovkou, aby si proklestili cestu "zdžunglovatělým" porostem a udělali pomocí agregátu a loučí první mejdan pro třicet kámošů. Pochopitelně množství odvedené práce je základem pro festival, který v dnešních letech dosáhl dokonalosti, každoročně se však rok od roku zlepšují i dekorace a práce s atmosférou celého prostoru. Tak kupříkladu letos křivolakými větvemi vyznačený vchod na Mungo´s, megasilnými reflektory v barvách nasvícené snad všechny stromy na pevnosti, úžasně plasticky vytvořené názvy jednotlivých pódií přilepené na pevnostní zeď tak, že jste nerozeznali kámen od dekorace, statický videomapping měnící se s plynoucími dny, ručně namalovaná mega mapa areálu nebo informacemi nabitý a na velký formát tištěný průvodce festivalem v plné barvě.



4. Daniele Baldelli a Petar Dundov

Občas se stane, že narazíš na jméno, které je na scéně strašlivě moc dlouho a ty jsi ho ve své jistotě a zaslepenosti znalostmi scény nikdy nezaregistroval. Teď je řeč konkrétně o mně a mojí neznalosti veterána Daniele Baldelliho. Po důkladné lustraci jsem se silně zastyděl, kvapně dostudoval potřebné a během noční cesty autem do Chorvatska naposlouchal fůru jeho produkce. V neděli, kdy Daniele vystupoval na Void, bylo jasně patrné, že podobné absence ve znalostech má více návštěvníků festivalu. Když se tento fakt spojil s krytím Danielova setu s tím Moodymannovým, stalo se jediné - prostor před Danielem zel prvních pár desítek minut jeho setu zcela prázdnotou. Nás ani Daniela to neodradilo, a tak jsme spolu s asi deseti nadšenci využívali prostoru před DJem k tanci natolik, aby to Baldellimu nebylo trapné. Jeho cosmic disco s ostrými "snary" na sto deset člověka chladným prostě nenechá. Je to hravé, je to zábavné, je to barevné! Netrvalo dlouho a s úsměvem od ucha k uchu jsme tančili v párech jak blbečci. To samé by se dalo napsat i o nejspíš nejznámějším aktivním chorvatském účastníkovi festivalu, Petaru Dundovovi, který předvedl fantastický progressive house set na zaplněném pódiu Clearing a vykouzlil tak na našich tvářích nejeden výtlem. Pro nás dva nejlepší bujaré zážitky festivalu.

5. Boatparty Giegling versus Flux

Boatparty jsou jedinečná zkušenost. Nic nového v roce 2015, dalo by se říci, nicméně i to není až tak úplně pravda. Stát se může například to, že před půl jednou, po obědě, natěšeni na trojici Konstantin, Dustin a Edward v rámci Giegling boatparty přijdete na smluvené místo, odkud loď dle itineráře, jenž vám přistál v mailu, vyplouvá. Na dotaz všem odpovědným pořadatelům zda jde o správnou loď, všichni souhlasně kývnou, načež se po vyplutí s překvapením dozvídáte, že Giegling Party byla přesunuta na neděli a dnes, tedy v sobotu, je zde Flux Party. Ouha! Chvilku jsme nechápali, nicméně muzika na palubě začala hrát, velká fůra mlaďochů a mlaďošek v plavkách vyběhla na plac a mejdan odstartoval. Pětatřiceti stupňové vedro s úspěchem mírnil silný vítr, pestrá směs disca, house music, nu disca a broken beatu námi začala šít a defacto vůbec nevadilo, že nejsme tam, kde jsme chtěli být. Jah nás vrhnul do situace a my se s ní rádi poprali. K tomu všemu nám pomáhal kapitán, který co 30 minut loď otočil o 180 stupňů, abychom se nespálili a bohatě zásobený bar. Co na tom, že jsme se v přístavu dověděli, že Giegling je ve stejnou dobu, ale zítra. Tahle náhodná boatparty nás pobavila a vyšťavila natolik, že jsme druhý den raději zůstali na pevnině.



6. Zvuk & soundsystémy

Jedinečnost Dimensions festivalu tkví v tom, že každé pódium obstarává jiný, originální soundsystém. Každý jednotlivý chce, aby jeho zvuk zněl v porovnání s ostatními nejlépe a proto se o něj stará jako o děcko. Chlapíci s tablety nastavují delay každý večer, aby byl zážitek nejvíc nejlepší. A daří se to, stejně jako vloni a předloni - kamkoliv přijdete, hraje to prostě skvěle! Clearing stage dominovaly čtyři masivní repro sloupy, Moat byl příkop, kde stálo v řadě čtyři nebo pět sad reprověží, takže i tomu nejposlednějšímu vzadu vlály gatě. Dubstepový system Mungo´s netřeba představovat, Void s "transformers" vzhledem měl především čisté středy a výšky, o Fort 1 nebo Garden ani nemluvě. Zajímavé bylo, že jsme letos nikde neviděli u nás tolik provařený Function One...



7. Kenneth Christiansen na Mala Presents

Vždycky budu cítit zadostiučinění, když na festivalu pod širou oblohou uslyším dub techno. Je jedno, jestli to bude na koupáku v Motole, nebo u moře. Letos se to stalo pouze jednou, trvalo to hodinu a půl a ke vší spokojenosti se to událo na Mungo´s Hifi sound systemu. Bum! Kde jinde může znít poctivé dub techno odpovídajícím způsobem než na nejznámějším dub/reggae sound systemu z Ostrovů. Ten večer patřil Malovi a jeho hostům. Bylo to ve čtvrtek, tedy první den festivalu a Kenneth Christiansen z dánského labelu Echocord (kde mimo jiné vydávají např. Vladimir Delay, Trentemoller nebo Simian Mobile Disco) hrál dub techno! Není blaženější pocit, než začít festival takto. Celou hodinu a půl pro nás ostatní line-up neexistoval, a to na dalších pódiích hrála jména jako Dorian Concept, Ilija Rudman, Hodge nebo Space Dimension Controller. Dub techno na každý festival!

Registrace na Dimensions Festival 2016 jsou spuštěny, více info zde.

AhZ

foto: Ross Silcocks, Zoe Lower, Free Rubens, Carys Lavin, Dan Medhurst