REPORT
Report z vystoupení Tale Of Us v Roxy od čéši
Tak a máme za sebou další ze silných podzimních mejdanů v domácím klubu Roxy. To, co se tam odehrálo a odehrávat ještě bude, poznamená asi každého poctivého clubbera každý víkend až do Vánoc. Tentokrát plný klub přivítal multikulturní dvojici, pány Carmine Conte & Matteo Milleri aka Tale Of Us. Jeden z Toronta, druhý z New Yorku, kteří se společně přesunuli do Milána, a nyní působí v Berlíně. Jak se jim hrálo tady u nás v Praze? Zkusme se poohlédnout zpět do páteční noci v Roxy.
Přišel jsem raději dříve, jelikož mé tušení, že by mohlo být brzy plno, mi nedávalo klidu. Naštěstí jsem v klidu být mohl, a tak jsem skoro do půlnoci měl čas chodit poloprázdným klubem a pozdravit přátele, poohlédnout se po temných zákoutích a tak nějak nasát teplo druhého mého domova. Sešlo se tu opravdu velmi mnoho hudebně znalých, i těch, kteří toužili po přílivu kvalitní music, jež je roztančí. Do toho všeho mi půdu připravoval první hrající DJ Lumiere, který si hraní protáhnul až do půlnoci a následně žezlo předal domácímu pánu Fatty M.
Oba hráli velmi příjemný sound, který dokonale zapadl do temně připravené Roxy a dokonalé souhry světel, barev a stínů. Vizuální stránce opravdu nešlo nic upřít, dokonale harmonizovala se vším, co se tu celou noc odehrávalo. Fatty M naprosto úžasně připravil půdu, tedy pódium, pro černě oděnou dvojici pánů Tale of Us. Po jejich nástupu na stage se začala odehrávat ta dlouho očekávána hudební show. Začátek mi přišel poněkud složitější, spíše poslechovější a trošku jsem tápal ve svých tanečních krocích. Vše ale bylo dokonale naplánováno, jelikož postupem času pánové přidávali na zvuku i rychlosti beatů. Začal jsem se hezky dostávat do tanečního módu, který mi tak moc vyhovuje, a lidé s nadšením uvítali každý tón, jenž se na ně řítil.
Bohužel nemůžeme mít Roxy za zlé zvuk, s tím se dá dělat bohužel hodně málo, ale vzadu na pódiu mi to přišlo opravdu nejlepší. Oba se fantasticky doplňovali ve svých tónech a bez mrknutí oka dokázali ze svých laptopů vyluzovat zvuky které nás tak baví - tedy mě to opravdu bavilo hodně... Já je slyšel vlastně jen jednou, kdysi na LFP přes den, a tam hráli o něco svižněji, avšak i tento večer jsem si to užil a co jsem viděl, tak i lidé kolem mě a o tom to je. Musím uznat, že dvě hodiny utekly jako voda, pro mě obzvláště druhá polovina setu stála za ten dlouhý potlesk na konci setu.
Čekal jsem, jak se k tomu postaví opět Fatty M, nyní doplněný panem Alexem Aniskou. Vůbec bych neřekl, že to může být k ránu pořád tak dravé především od pána, který se pohybuje spíše v jemnějším tempu. Klobouk dolů Fatty a Alexi, hezky jste to udrželi a navázali na hlavní star večera. Můj čas ale již nadešel... Po čtvrté ranní jsem se vydal pryč z domácího klubu Roxy a již nyní se nemohu dočkat dalšího podzimního mejdanu. Uvidíme se tam!
čéša