Report z akce Legends At Storm: Dave Angel od čéši

Vše tentokrát začalo poněkud strastiplně a to nejen pro mě. U vchodu se tvořil menší mumraj lidí, kteří se nemohli dostat dovnitř, jelikož nově nainstalovaná čtečka čárových kódů nerozeznávala to, k čemu byla zkonstruována. Bohužel se tak návštěvníkům stalo, že museli své lístky z lednových předprodejů dohledávat na mobilních telefonech a v mailech, což byl leckdy nemalý zádrhel. Nebyl by to však Storm a jeho skvělé vedení společně s naprosto profi členem security na vstupu, kdyby se to nevyřešilo. Opravdu musím uznat, že takto vstřícné jednání a rychlé vyřešení situace mě potěšilo nejen jako návštěvníka, ale především jako člověka, který viděl, že se tu s každým jednalo jako s váženým hostem.



I pro mě slečna u akreditací udělala víc než bylo její povinností a z mé hlouposti, kdy jsem si zapoměl mobilní telefon, vyřídila mnohé místo mě - děkuji Vám tedy ještě jednou slečno! :) V klubu už byl v tu chvíli celkem slušně zaplněný parket a spousta lidí si již užívala poněkud ostřejšího tempa od pana Pavla Bidla, který v tento večer předvedl, že to není jen mistr house music, ale že umí občas repráky slušně protáhnout i rychlejšími beaty. Lidé se velmi bavili, i když tentokrát měli k dispozici pro tanec "pouze" hlavní sál, jelikož se dnes vše vsadilo na jednu kartu. Storm a jeho dispoziční řešení je pro mě v tuto chvíli jedním z nejoblíbenějších míst, protože můžete tančit kdekoliv se vám zachce, vidíte DJe ze všech stran a z pohledu clubbera jste přímo v centru dění.



Po Pavlovi se již na pódium vydal samotný Dave, ale ještě před tím vším si mile povídal s každým, kdo za ním dorazil, ochotně si udělal fotky a velmi rád od lidí okusil chuti v některých případech absolutně fantasticky umotaných jointů. Je to stále ten malý usměvavý pán, jakého si pamatuji z prvního vystoupení, kde jsem ho viděl a slyšel. Psal se rok 2002 a já v sukni stál v létě před hlavním pódiem na legendární pláni u Probošťských jezer. Ano, LPC OAF - něco, na co již nikdy nezapomenu! Přišel nám sice nyní trochu pohublejší, ale musíme brát v potaz, že to je již opravdu pán v letech, ale i přesto by jeho neutuchající energie vystačila na dvojici teenagerů.



Ihned, jakmile spustil první tóny, bylo evidentní a slyšitelné, že za přehrávači stojí mistr mixu, mistr zvuku a neslýchaných tracků! Jeho set se valil jako dým ze starých kamen, ale nedusil, dodával sílu a všichni jej plnými doušky hltali. Všichni tančili a s rukama nad hlavou dávali Daveovi najevo, že tady je opravdu na správném místě a že hraje přesně tak, jak si asi všichni přáli. Dave má naši zemi rád, mnohokrát sám tvrdil, že máme ducha a jsme k hudbě dost vnímaví a tady,
tady to bylo opět krásně znát! Když dohrál, znovu se na něj sesypal dav lidí, děkovali mu, fotili se a on, po dvou hodinách za pultem, nikoho neodmítl, na nikoho se neohradil a prostě se projevil jako právoplatná, nejen hudební, ale hlavně lidská legenda!



Otěže po něm pevně do svých rukou vzal již DJ Subgate. Co napsat k Ondrovi? K té mladé krvi plné sil, k někomu, kdo hudbu miluje celým svým já a mejdany jsou jeho druhým domovem? Byl to klasický set plný dobrých tracků, pohodové atmosféry a trošičku prořídlejšího publika, ale znáte to - Praha... To se tak prostě dost lidí po hlavní hvězdě sebere a jde dom. Poserové. :) A kdo že zakončil tuhle parádní noc? Kdo jste tam vydržel, víte, že to byl, a promiňte mi to stále se opakující slovo, legendární Pavel Krejdl. Už za našich pubertálních let, když zvonáče byly hit a plyšové ozdoby cool, byl jedním z našich hrdinů. Usměvavý, s mezerou mezi zuby, které konkuruje pouze Carl Cox, veselý Krejdl. Rozpálil asfaltové placky takovým způsobem, že už jsem to neustál...

Sedl jsem si do sedačky, zavřel oči a nechal své tělo chvíli relaxovat, před osamělou jízdou autem do mé domoviny. Přiznávám... Prostě jsem to na chvíli zalomil, ale jen zlehka, protože už se mi taky jednou stalo, že jsem těsně u baráku zaklimbal a líznul autem popelnici. :) No nic... Vše naštěstí dobře dopadlo a já, unavený, spokojený a plný skvělých dojmů ulehl a opět, tak jak to po dobrém mejdanu bývá zvykem, s krásným a jemným hukotem v uších usnul... Tak příště opět nazatančenou, klubeři!

čéša

foto: archiv