Report z akce Jeff Mills @ Storm od čéši

Tento stále dobře vypadající třiapadesátiletý pán, tvůrce zvuku techna, mistr svého oboru a fenomén techno scény jako takové, navštívil Prahu, a to rovnou v klubovém prostředí. Jeffa jsem měl za svůj pártyživot možnost u nás slyšet na velkých letních festivalech či na halové akci v Brně, ale v klubu se mi to ještě nepoštěstilo, a tak jsem dychtivě očekával datum 8.4., které mělo změnit můj dosavadní klubový život.



Jakmile jsem si v pátek večer po práci otevřel internet a začetl se na sociálních sítích do diskuze ohledně času vystupujícího pana Millse, trošku jsem si posteskl... Ne z důvodu, že by mi čtvrtá hodina ranní nějak vadila, holt jsem si mohl déle pospat, ale posteskl jsem si proto, protože spousta lidí v tom ihned začala hledat jakousi vypočítavost či snad dokonce záměr ze strany vedení klubu. Opravdu si tento čas Jeff vybral sám a stejně tak, jako jsme my respektovali v klubu zákaz pořizování zaznamů s ním, muselo vedení akceptovat i tento fakt. Když už tedy bylo jasné v jakém čase bude kdo hrát, přijel jsem až lehce po jedné hodině ráno na právě úřadujícího Pavla Krejdla. Tentokrát mi tedy dost dalo zabrat se v klubu zorientovat, jelikož byl jen velmi mírně nasvícen s krásně temnou atmosférou. Pavel se s tím rozhodně nepáral, co vám budu povídat...



Svoje asfaltky válcoval pod jehlami v takovém tempu, že mi prostě v tu chvíli došlo, jak moc už jsem si odvykl a že to asi nezvládnu. Člověk se vyvíjí a mění, a i když mě to bavilo a bylo to techno jako řemen, poctivé válce bez dalších šaškáren, nemohl jsem to utancovat. Až k závěru jsem se na chvíli chytil a ještě mi tedy svitla naděje, že nejsem úplně na odpis... Mezitím jsem si však tedy mohl odskočit i na druhou stage, kterou měli pod taktovkou DJ Schwa a "friends". Tohle bylo skvělý! Připadal jsem si okamžitě jak někde v Berlíně, i když jsem tam ještě nebyl, protože místnost byla v podstatě celá ve tmě, a jen jedna malá červená, uhrančivá žárovka a letmo problikávající zářivka, dávaly celému prostoru ducha pořádného undergroundu. Hudebně už to bylo přesně tak, jak jsem v tu chvíli zvládal...


Vrátil jsem se však dopředu na hlavní stage, přímo před DJs, kde si své hraní vychutnával ještě Pavel Krejdl do poslední drážky vinylu a s úsměvem jemu vlastním se pomaličku loučil. Ona se totiž už před něj předsouvala provizorní stage, kterou si celou pro sebe připravil DJ Elektrabel. Chlápek, kterého samotný Jeff Mills kdysi před lety pozval a vzal na hraní do Japonska, jelikož viděl a hlavně slyšel jeho hudební potenciál. V tu chvíli začal live diktát pod taktovkou Elektrabela, který si na mašinkách značky Roland a Korg a dalších vychytávkách začal s clubbery hrát přesně tak, jak chtěl. Škoda jen jeho chladného projevu, ale on už je prostě takový - připomíná mi DJe Surgeona, který se naprosto precizně vždy věnuje hudbě, výkonu, který tomu dává, a kontakt s lidmi poněkud zanedbává. Já mu to za zlé nemám, ale občas by trošku toho pohledu do davu neškodilo. Každopádně jeho zvuk byl krásný - surový a přitom taneční - moc se mi to líbilo a hodinka utekla jak voda...

To už na pódiu v košili čekal Jeff Mills. Než se do toho pustil, maličko se něco pokazilo na zvuku, když dohrával Elektrabel, a na vteřinu se hlasitost zvýšila asi dvojnásobně, že mi to málem urvalo uši! Ale hned, jak se vše vypojilo a přeplo na Jeffa, začala ta opravdová techno jízda a výuka od jednoho z nejpovolanějších. Jak to vše popsat?! Nejlepší asi bude, když si představíte nějakého šamana, který vás má přivést k tranzu prostřednictvím tónů a opakujících se zvuků v rytmu, který ovlivňuje vaši mysl. Jeff hrál famózně - bylo to opravdu jiné, bylo to viditelné a slyšitelné. Plný Storm v tu chvíli šílel a tančilo se zde na plné obrátky. Kolem mě se to hemžilo spokojenými výrazy od mnohem staršího publika, než pro mě bývá zvykem, a přesto tolik plným energie... Jeff měl plné ruce práce, ale ani na moment nezaváhal, neudělal chybu a nenudil. To on, ukrytý za všemi těmi udělátky, způsobil, že se zde odehrála jedna velká galaktická jízda technovesmírem!



Jeho avizovaný tříhodinový set jsem si však bohužel celý nevychutnal. Kolem šesté hodiny jsem se rozhodl, že to už pomalu zabalím, když v tu chvíli se klubem rozezněl tak známý a nesmrtelný track "The Bells"! Jásot a pískot přišly přesně v moment, který mi ukázal, že je ten správný čas (v tom nejlepším) odejít. Únava je neúprosná a cesta domů daleká... Co říci závěrem a vše nějak zhodnotit? Storm je můj druhý domov. Druhý domov, kde mám vždy příležitost pobýt se svými nejbližšími. Jediná výtka, kterou mám, míří ke vzduchu! Trochu za to může prostředí a počet lidí a také to, že většina kouří. Každopádně určitě by se dalo něco malinko pořešit, protože ráno už je to neudýchatelné. Držím palce do dalších víkendů a vidíme se tam! Storm chystá další skvělá jména, nepropásněte je tedy... :) Díky!

čéša

foto: Miroslav Belančin (Storm)