REPORT
Report z akce Kölsch @ Roxy od čéši
Celý týden se člověk vždy těší na ty dva kouzelné dny zvané víkend. Týden co týden jsou víkendy pro mnohé z nás plné zábavy, přátel, odpočinku a mnoha dalšího. Pro mě, mezi mnoho dalšího, patří také pravidelné návštěvy jednoho z nejlepších klubů, klubu Roxy. Tentokrát se tu objevil pán v klobouku, Rune Reilly Kölsch, jehož tracky jsou pro mě ve škatulce "Snověeuforická taneční extáze". Zda-li jsem si ji společně s několika stovkami tanečníků prožil, o tom bude pojednávat toto krátké čtení...
Jak jsem již předeslal v minulých článcích, Roxy nás opravdu nešetří a zásobuje aktuálně těmi nejlepšími umělci, kteří se na poli elektronické hudby pohybují. U pana Kölsche to sice není až tak závratně dlouhá doba, album "1977" vydal u Kompaktu teprve v roce 2013, ale jeho hudba je naprosto dechberoucí a proto si rychle vybudoval velké renomé. Doufejme tedy, že snad Roxy tímto tempem nevyčerpá zásoby kvalitních producentů a DJů a bude mít stále dost možností, jak nás hudebně uspokojit.
Do Roxy jsem přišel lehce po půlnoci a razil jsem si pomaličku cestu skrze dav do míst, kde bych měl mít alespoň trošku místa k pohybu zvanému tanec. Malá skulinka mezi schodištěm a stěnou mi nabízela dokonalé útočiště, ze kterého jsem měl výhled sice pouze do davu, ale DJe přeci musím hlavně slyšet, a to v současné chvíli v Roxy opravdu problém nebyl. Roxy po minulé odezvě na 3D projekci a její kostku udělala poněkud větší úpravu pódia. Kostku ponechala tak, jak byla, jen DJe předsunula na externě dostavěnou stage před ní. Tudíž jsme se mohli kochat jak úchvatnou projekcí, tak tu byl i ten vytýkaný kontakt s DJem.
Ale jo, uznávám, kouzlo to asi mělo větší, zvlášť u pana Kölsche, který publiku opravdu dával neskutečný "vibe" a drive po celou dobu svého setu. Ale to předbíhám, jelikož před ním hrál a musím říci, že opravdu parádně, DJ Dan Cooley. Matador nejen hudební scény, ale i samotné Roxy. Dan sice již není vidět tak často, ale dobrého pomálu, jak se říká... Jeho set byl dynamický, plný parádních tracků a přesně k tomu, abychom se rozehřáli před panem Kölschem.
Poslouchal jsem tedy pozorně a tančil si do rytmu, ve kterých mi 60 minut uteklo jako voda. Dle jásotu a pískotu jsem zpozorněl a bylo mi jasné, že na stage právě nastoupil pan Kölsch. Těšil jsem se hrozně moc hlavně na jeden svůj oblíbený track, kterého jsem se mimo jiné opravdu dočkal a "All That Matters", jenž má velkou hloubku, mě vystřelil na oběžnou dráhu! Ale celý jeho set byl něčím, co se slovy dá popsat snad jen jako výprava do světa hudebních pohádek. Pohádka o tisíci a jednom lahodném tónu. Začátek byl sice trochu svižnější, než jsem očekával, ale každopádně nebylo proč plnou a řvoucí Roxy nějak šetřit.
Kölsch do setu dával fakt neskutečnou sílu, lidé se bavili, tančili, skákali, padali a usmívali se. Na každém jednotlivém člověku bylo vidět, že se opravdu nenudí. Všichni jeho hudbu vnímali srdečně a vraceli mu to nahoru na stage skvělou atmosférou. Zaznělo mnoho jeho vypracovaných tracků, ať už "Oma" či "Loreley", ale i tolik tracků, které nikdy neidentifikuji, jen vám řeknu, že "byly prostě skvělý!" Když už se blížil pomaličku závěr jeho setu, vytáhl něco grandiózního - klasiku klasik, remix "Let ́s Dance" pana Bowieho a to jste měli vidět ten dav... Les rukou, záblesky světel, horko a totální blaženost!
Kölsch za doprovodu ochranky odešel a na stage dorazil DJ Loutka. Páni, co víc říct k tomuto pánovi? Vždyť on dokáže zbytek klubu udržet na nohou déle než do samotného konce... Loutka hrál super! Měl tam sice pár momentů, kdy se mu nepovedl mix, ale spíše bych to sázel na nějaký technický problém. Hudebně to byl prostě "starej dobrej Loutka", není co dodat, díky moc Michale! Odešel jsem necelou hodinku před plánovaným koncem a unavený se s úsměvem opět vydal ulicí domů s pocitem, že tohle zase stálo za to... Díky všem a díky Roxy! Tento týden Ten Walls - vidíme se tam.
čéša
foto: Petr Klapper