REPORT
Report z akce Ten Walls live @ Roxy od čéši
Roxy, Roxy, Roxy... Už mi ten název zní v uších tak často, že si pomalu na jiný klub ani nevzpomenu. Dokážu se tam pohybovat klidně i poslepu a vím přesně, kolik je kde schodů a jak se jmenuje paní, co uklízí na WC. Jsem tam jako doma a kdo ví, kdy tomu nastane konec. Asi až v létě na chvíli... Do té doby bude nutné chodit do klubu Roxy každý víkend, což je naprosto krásná vize a vůbec to neberte, že bych si stěžoval. Tento pátek nám totiž Delite Agency společně s Roxy naservírovaly poměrně hudebně mladého, o to však více nadějného litevského DJe Marijuse Adomaitise, známějšího jako producenta pod pseudonymem Ten Walls.
Ten Walls se minulý rok stal velmi skloňovaným jménem na poli hudebních bulvárů, jelikož po jeho veleúspěšném tracku "Walking With Elephants" se v červnu vrhl na kritiku gay komunity a velmi nevybíravě se vyjádřil na svém FB profilu na toto téma. Nebylo tedy divu, když ho několik velkých festivalů s okamžitou platností vyškrtlo z lineupu a nechtělo s ním mít příliš co do činění. Velmi ho také zkritizovalo litevské hnutí LGBT a pod tíhou všech těchto událostí po 3 měsících vyšla oficiální omluva ze strany pana Ten Wallse. Pojďme se ale věnovat hudbě...
Do klubu jsem vstoupil klasicky lehce po dvanácté hodině a oproti minulým večírkům zde bylo ještě celkem prázdno. Což je tak trochu klasika a pokud se nejedná o opravdu velmi žádaný event, který by byl několik týdnů předem vyprodaný, lidé cestu do Roxy hledají až trošku později. Roztancovával jsem se na hrající IM Cyber a Akiru, a pokud se nepletu, oba měli v minulosti co
do činění s lámanými beaty... Nyní prezentovali parádní a krásně melodické rovné beaty a musím uznat, že tvrdší z dvojice byla v tuto noc hrající usměvavá blondýnka IM Cyber. Akira si povětšinu setu vybíral poněkud snovější tracky, mnohem více deepovější a vždy, když se dav jal tance, měla to v rukách právě IM Cyber. Oběma dohromady to však ladilo parádně a set měl barevnost a mnoho krásných pasáží, takže se člověk mohl perfektně roztancovat. 
Avizovaný nástup Ten Wallse se o půlhodinku posunul a dav se před stage dostavil až lehce po půl druhé ráno. Hubený mladík se jal svého náčiní a na zvuku a hlasitosti byl znát okamžitě patrný rozdíl. Pustil do nás neskutečně chytlavé tóny, a i když jsem čekal nějaké ty jeho provařené tracky, vůbec tomu tak začátek setu nenasvědčoval. Hraní mělo neskutečný spád a některé momenty bych popsal spíše jako euforické skákání a energické taneční opojení. Lidí kolem bylo akorát a dokázali skvěle reagovat na muziku, které se jim dostávalo. Občas mi tedy vadily skupinky, pravděpodobně italských návštěvníků, kteří tak s oblibou burcují dav výkřiky hesel či broukáním různých melodii...
Tou největší peckou, která se dostavila v samém závěru setu, byly jeho poslední dva tracky. Nechal si je hezky až na konec a "Requiem" společně s jeho nejvíc provařeným "Walking With Elephants" způsobily naprosto dechberoucí výbuch emocí. Roxy jako jedno tělo, jako jeden člověk jásala a užívala si tyto známé tóny... Atmosféra by se dala krájet a já byl opět šťastný a spokojený, stejně jako pokaždé, když se vám dobrá hudba dostává tak hluboko do těla. Každá buňka v těle reagovala na dobrou hudbu a mozek vám navozoval pocit naprostého štěstí... Závěr to byl k nezaplacení a dokonce se nám dostalo o čtvrt hodinky delšího vystoupení.
Po Ten Wallsovi nastoupil za pult Fatty M. Toho kluka mám hudebně zařazeného jako jednoho z našich opravdu kvalitních DJs, nicméně poprvé se mi stalo, že to příliš k poslechu a tanci nebylo, ale znatelně se na výkonu podepsala asi nějaká technická závada, protože Fatty na pódiu po celou dobu zápasil se svým laptopem a zvukem, který se mu opakovaně trhal a vypadával. Tak snad příště zase v plné parádě. Díky všm, kteří jste tam tančili a za týden je tu král... Adam Beyer. Vidíme se tam!
čéša
foto: besi