REPORT
Report z akce Gregor Tresher @ Roxy od čéši
Tak nám o víkendu asi definitivně skončilo léto, tedy pokud jste se nepohybovali někde v klubu, nebo na nějaké párty stejně jako já. V klubech nám totiž opět pořádně začala sezona a horko s tím spojené nějakou chvíli ještě asi potrvá... V pátek se toho v Praze konalo bezpočet a nebylo snadné si vybrat - ať už z fantastických a poprvé u nás hrajících Super Flu v klubu Storm, či z techno baviče Spartaqa v Hale 36. Já si však z mě dostupných akcí vybral svůj chrám, klub Roxy, a v něm hrajícího Gregora Treshera...
Vyrážel jsem do klubu s předstihem, ale stíhal jsem až druhého hrajícího, Michaela J, který přebíral Roxy po DJi DaMoonovi. Klub byl v tu chvíli již slušně zaplněn a tančilo se jak na balkoně, tak dole na parketu v rytmu Michaelova techna. Michael J není zase až tak často vidět, ale rozhodně stojí za pozornost. On dokáže být přesně tou tichou vodou, která svým technem břehy mele. Jeho set byl vyváženou hrou krásně znějících tracků, libě navazujících mixů a rozehřívajícího tanečního příběhu nás clubberů. Ke konci se do toho už opřel s grácií sobě vlastní a donutil mnohokrát publikum k jásotu a zdviženým rukám. Bavilo mě to velice, možná proto, že jsem ho dlouho neslyšel, možná proto, že jsem kolem sebe měl fantastické přátele, ale především proto, co nám zahrál. Hudbu srdci tak příjemnou a uchu lahodící, že jen tančíte a usmíváte se. Pokud jste chyběli, jeho set z Roxy je k poslechu zde.
Po Michaelovi se na podium již chystal Gregor Tresher. Velikán, jenž má za sebou již slušnou řádku let nejen s vystupováním, ale i s produkcí. Do Roxy si připravil novinky, které měly obrovský úspěch na jeho albu "Quiet Distortion", které si ihned získalo nadšené reakce od producentů jako Laurent Garnier nebo Maceo Plex. Gregor to nešetřil od prvního beatu, bohužel bylo opět citelně znát na lidech, že velké horko sice dává mejdanu tu správnou šťávu, celkově však nelze vydržet skvělé taneční tempo tak dlouho. Gregor si hraní užíval stejně dobře jako plná Roxy a do temných koutů klubu se v rytmu jeho techna hodil každičký moment z jeho tracklistu. Nakonec si vyžádal ještě nějaký ten čas navíc a hraní téměř o hodinu čistého času prodlužoval. Nevadí, každý by měl být potěšen, že si hvězdy svého hraní váží a chtějí lidem dát víc. Beztak ty necelé tři hodinky utekly jako voda. Ani Orbith se nezlobil a lehce pohupujíc trpělivě čekal, až se uvolní gramofony pro jeho vystoupení. Gregor dohrál, lidé mu zatleskali a Roxy o něco prořídla. Jako vždy...
Ano, Orbith již vyžaduje na svá hraní zpět gramofony a užívá si asfaltový zvuk a dotek s tou krásnou plackou, jež vyžaduje um a cit. Orbith moc dobře ví, že pokud chceš být zvukem odlišnější než ostatní, je potřeba hrát věci, co nemá každý. Může to být výhoda i nevýhoda zároveň, jeho sety jsou však skvělé, občas tvrdší, občas veselejší, vždy však přesně podle situace kam zapadají. Já vydržel pouhou hodinku, ale věřím, že si to spousta lidí užila až do konce. Bylo to totiž opravdu snad dlouhých 9 let, co zde Orbith zavíral Roxy a na to se nezapomíná!
Děkuji za fantastickou atmosféru a těším se na chladnější dny venku, které zchladí i kluby uvnitř. Sbohem léto, vítej podzime!
foto: Besi