Report z Dimensions 2016 od ahZ

Oslavný ročník tohoto chorvatského festivalu s britským vedením byl opět nezapomenutelný. Pře-nabitý jmény, stoprocentně letní a hudebním spektrem rozsáhlý jako snad nikdy předtím. Připomeňme si jej ve čtyřech okruzích:

5 hudebních highlightů

Opening concert v Pule

Krásná tradice zahajovat festival koncertem v románském amfiteátru k Dimensions patří od počátku. Tentokrát jsme neprošvihli lístky, tudíž u nás šlo konečně naopak o premiéru. Po setmění se rozsvítila obří stage, znalý moderátor ohlásil začátek a ještě s napůl rudým a napůl nočním nebem se rozezněla historickou stavbu první parta. Kamasi Washington je jazzový bůh se saxíkem a má ansámbl plný stoprocentních profíků. Jazz, funk, afrobeat, house anebo spíš všecko dohromady v tak současném a emo podání, až vám vlhne oko. Ti by se hodili do Lucerny. Čtvrthodinka na pauzu a přeskládání mašinek na pódiu a už se rozezněla "Hymn Of The Big Wheel", možná díky kulatému půdorysu amfiteátru zařazená hned na začátek. "Angel", "Risingson", "Inertia Creeps", "Safe From Harm" a další a další. Jako přídavek zazněla "Unfinished Sympathy", kvůli níž za mikrofon speciálně naběhla zpěvačka Shara Nelson vykouzlit nám husí kůži i na koleni. Potlesk pro Massive Attack nebral konců, ale to už se za pletenou síťkou a se dvěma "chicks" za gramci zjevil Moodymann. Spustil však selekci jak jen o něco lepší "svatbák". Raut však chyběl, na dohled se taktéž nikdo neženil, takže jsme opustili arénu. Kamasi a Horace Andy na hrad!

Bradley Zero na Garden

Ten dreadatý a vysmátý týpek, který uvádí britské přenosy z Boiler Roomu se jmenuje Bradley Zero a vlastní label Rhythm Section, jenž je veleúspěšný už po tak krátké době, jakou jsou dva roky existence. V sobotu celému labelu patřila Garden. Takže dvojka Chaos In The CBD, Contours, Prequel a právě Bradley. Nás zajímal set šéfa značky, který za to teda vzal opravdu poctivě a s rohlíkem a tanečkama svým velmi zábavným a barevným setem na 120 BPM si vysloužil výsostné místo v této rubrice. Doporučujeme sledovat!

Kenneth Christiansen na Clearing

Do Kennetha jsme se zabouchli už vloni. Letos jeho dubtechno ovládlo páteční Clearing, tudíž šlo slyšet tento ne moc festivalový hudební styl na větším zvuku, na banánech od Meyer Sound. Opět neměl moc lidí, opět nám to pranic nevadilo a houpali jsme se po celou dobu jeho setu. Jeho dubtechno nebylo tak zastřené jako od producenta Deepchord. Ve středech a výškách se více hlásilo o slovo a bylo tak vhodné i ku tančení. Dokonalý zážitek byl výsledkem kombinace křupavých výšek a řádně podušené basy v dubové šťávě, silné jako telecí demi glace. Zkrátka lahodné...

Moodymann na Clearing

Set na opening koncertu zdaleka Moodymannovi nevyšel tak, jako ten páteční na Clearing. Alespoň podle nás. Je to logické - hraní po dvou mnohačetných bandách jeden frája s černoškama v zátylku nepřebije, ani kdyby dělal "fartboxing" na obě podpaží najednou. Závěrečný set páteční noci na Clearing vyšel ovšem na jedničku. Takhle jsme si zadkama zavrtěli snad jen vloni na Baldelliho a předloni na Metro Area. House, broken beat, vokály, "instra", "chicks", mikrofon, kotlety, fůsy, všetko do kopy, chápeš? Lebo toto je čistý Moodymann!

Neděle na Beach

Poslední odpoledne festivalu jsem strávil na Beach ve společnosti závěrečných kapitol knihy Příliš pozdě zemřít mladý od Ivo Pospíšila, jež skvěle doplňovala hudební produkci zejména obrazovou částí životopisu a fotkami ze 70. - 80. let. Na tanečky již nebyla síla, takže četba s tělem opřeným o palmu se jevila býti nejvhodnější zábavou. Nejprve to rozjel klávesák s Rhodes a Nord Lead synthy Harvey Sutherland doplněn o bubeníka a houslistu s "looperem". Z reprobeden se linuly moc příjemné disco instrumentálky, jimž na objemu pomáhala ta krabička, co furt nevím, jak se jmenuje, ale dokáže zvuk kupř. houslí změnit na jakýkoliv jiný nástroj, či sadu nástrojů. Dostalo se nám tedy i smyčcového orchestru, tolik ikonického právě u disca konce sedmdesátých let. Nešlo sice o bůhvíjak originální melodie a aranže, avšak celkový dojem z místa, odpolední hodiny, teploty a rosného bodu tenhle band moc hezky umocnil. Harvey Sutherland rozhýbal pláž jakoby lusknutím prstů a k dokonalosti mu chyběla snad jen Grace Jones. Následný brazil & japan disco & soul set od Huneeho dokonal dílo úžasu a lásky až do západu slunka. Nechtělo se mi odtamtud...

Nevešlo se: Kai Alce, Octave One live, Joe Claussell, Larry Heard aka Mr. Fingers, Loefah, Harri, Byron The Aquarius

5 nezapomenutelných momentů

ČS úderka v Pule před Opening koncertem

Na Dimensions lákáme s mým věrným spolucestujícím Katkou každý rok. Každý rok to vypadá, že "letos pojede velká parta", což ovšem doposud tak docela nevyšlo. Letos se stalo poprvé, abychom se s úderkou Čechoslováků potkali na místě v počtu větším než malém. Devět z Česka, čtyři ze Slovenska. Zhruba dvouhodinové čekání na otevření brány amfiteátru bylo naplněno slopáním pivek, bohatou konverzací, pozitivní energií a výtlemem. Neříkám, že by něco z výše zmíněného ve zbytku pobytu chybělo, nicméně koncentrát tohoto byl ten večer nepřekonatelný.

Exit Boatparty

Bývá tradici navštívit jednu z mnoha boatparties. Tento rok nám vyšly vstupy na Turf, Exit a Feelings. Na Exit jsme se z pochopitelných důvodů těšili nejvíce, už jen kvůli tomu, že jde o jeden z mála D´n´B labelů majících na Dimensions své téměř pravidelné zastoupení. Odpoledne na lodi bylo vedro až praštělo, přesto Alix Perez po vzoru Rapmasters s "cédkem" na krku poměrně slušně zvládal druhý den oslav svých narozenin, nutno dodat, že beze spánku. Sekundoval mu dBridge s narozeninovým kornoutem na gumičku na lebce - hodně nezapomenutelný moment! Pak Skeptical a mlaďoch Fixate, jenž jakožto nový "label memba" vyfásnul "primetime", tedy poslední čas plavby. Tu zahajoval epicky SP:MC jako DJ Voyagerovou "atmoklasikou" Apollo. Krásný moment. Zazněla řada evergreenů i novinek, kupříkladu stará bondovka od Krusta, DJ SS (s dBridgovým "ehm rewindem" pomocí tlačítka CUE), nějaký Reprazent na Full Cycle (jejichž ID lid kolem zhusta řešil), nový kus od Skeptical (za nějž si od SPího vysloužil stažení šavle a dotaz na telefonní číslo), dub s DRSem, samozřejmě řada Calibrů, zakoplej Twisted Individual či nový Breakage. Během plavby se na lodi vytvořila úžasná atmoška a jednota "vyhajpovaná" nenuceným projevem SPího, jenž potvrdil roli nejlepšího "spíkra v univerzu".

Plavbu však korunoval ultravtipný moment setkání dvou lodí po návratu z plavby do přístavu. Ta naše už kotvila a bez muziky, blížila se druhá loď, na jejíž palubě jelo cosi na 120 BPM, jasná hitůvka, poslední pecka, všichni na palubě rozjetý jak špatnej mix, na nás mávajíc a vřískajíc. Tu hitovku jsme samozřejmě taky slyšeli a z naší drumandassové lodi mohla být odpověď jen jediná - spontánní a hromové fotbalové bučení a zvednuté ruce s palci dolů jako když Caesar v koloseu dával ten druhý, neoblíbený pokyn. Pochopitelně v legraci. Řehtali jsme se všichni - jak my, tak "houskaři". :)

Fracturova selekce

Fracture se v rámci nedělního, posledního halfstep večera na Mungo’s ničeho nezalekl a ačkoliv hrál po Sam Bingovi s Om Unitem krátce po půlnoci, jeho set byl minimálně z poloviny narvaný melancholickými autonomic zásadami jako "Automated Love", "End Credits", novým zpívaným dBridgem, Om Unit z jeho "selfpress release", remix "Japanese Electronic" od Instra:mental a spoustou dalších. Po čtyřdenní náloži rovných beatů se tato katarze hodila jak sůl.

Zpívánky

Je logické, že v našich středoevropských šířkách bývá tento jev prakticky neznámý. O to silnější má pro našince efekt zažít ho tzv. ”venku”. Pak konečně člověk pochopí, jak silná scéna ve Velké Británii je. Sborové zpívání textů právě hrajícího tracku je prostě úlet, jenž by měl každý zažít. Najednou je člověk prostě v tom a bezděky se tlemí a taky trochu závidí tu bezprostřednost. Konečně chápu hlavní pointu klasické filmové hlášky: "Co je to za hospoda, kde si člověk nemůže pořádně zabékat."

Soichi Terada´s stage performance

Vypadal na dvacet. Na pultě měl mašinky, vedle "mikrák" s vokodérem nastaveným na mód "horror/thriller", na pódiu skákal, máchal rukama jak tvůj devítiletej brácha na "dýze" na škole v přírodě, ačkoliv je mu přes padesát. Počkat, spíš to vypadalo, že cvičí nějakou sokolskou sestavu. Trochu exotika, ale opět totální odvázanost, jak kdyby nebylo žádný zejtra. Občas vylezl na stůl a hrál třeba tři minuty na vzdušnou kytaru, aby vše korunoval "last trackem", jenž sám krásně vyzpíval do ukrutánských výšek. Soichi Terada je šéf značky Far East, známý z devadesátek svou hudební produkcí k počítačovým hrám, jehož show jsme nemohli propásnout a bylo skvělé slyšet, co se produkuje v Nipponu.

5 průšvihů

Pivo

Zásadním průšvihem pro našince je na Dimensions pivo. Ne, že by místní Ožujsko či Favorit nebyly pitelné, to ne. Problém je v tom, že v areálu festivalu byl kvůli nejspíš dlouhodobé spolupráci ke koupi pouze "šitózní" Becks. Opravdu snad neexistoval na kontinentu v tuto chvíli horší výrobek označený "pivo", než byla tahle břečka. Nula čtyřka v plastu byla k mání za 30 kun (tj. tokenů, festivalové měny), bez pěny, bez bublin. Takže jsi upil dva hlty a bylo to na vyhození. Ironií největší byl však fakt, že "cíga" stály 22 kun/tokenů, panák vodky, "jégra" 20 kun/tokenů a třeba solidní "hambáč" taky za dvacku. Nechápali jsme...

Prach

V létě bývá sucho, zvlášť když neprší. Tak by mohla začínat okurková zpráva TV Nova během letních měsíců. Nikde však není tato neuvěřitelnost více pravdivá, než na pevnosti Punta Christo. Tisíce lidí dupaly, šlapaly zelí, neustále se přesouvaly ze stage na stage, prach se tudíž vesele vířil. Místy byla prašnost tak šílená, že jsme museli po vzoru Smacka opustit prostor. Řešit se to dá dvěma způsoby. Jedním je denní skropení hlavních cest a "tancplaců", tím druhým je rouška. Návštěvník ovlivní pouze ten druhý, i přesto jej doporučuji, jinak budete kašlat hašiš ještě dnes...



Boat taxi na Opening koncert

"Suprkůl služba", tedy boat taxi z kempu až do přístavu v Pule, necelých 200 m od amfiteátru, se v jednu chvíli změnila v noční můru. Organizátoři po skončení programu nezvládli nápor zájemců o cestu zpět do kempu a vyhradili jim pouze úzký koridor přenosnými ploty a zábranami. Lidí ale bylo moc a všichni už už chtěli na palubu, zvlášť, když viděli pár jedinců, jež prolezli tzv. bokem. Vzniknuvší mačkanice byla opravdu šílená, bortil se plot i hrazení a my jsme zkrátka s davem "tekli", kam se mu zrovna zamanulo. Nešlo s tím nic dělat a už bych to opravdu nechtěl zažít znovu.

Sprchy v kempu

Po čtyři roky bylo stání fronty na sprchu v kempu radostí. Mezi novými záchody a sprchami pendlovaly slečny s kýblem a smetákem, ověšené roličkami čerstvého toaleťáku a papírových ubrousků. Prostory voněly v osm večer, kdy byl největší nával, stejně jako ve čtyři ráno a hlavně, tekla teplá voda. Kdykoliv. Každý si dovede představit s živou barvitostí, jaké to je, když je vše přesně naopak. A tak tomu bylo letos. Ve všech bodech. Abych jenom "nehejtil", teplá voda začala v polovině pobytu téci. Toto nie soudruzi...

Placený net

Tohle byl senzační nápad. Soukromá Dimensions Wi-Fi, která byla po zaplacení k dispozici v solidním "speedu". Tak to alespoň inzerovala noticka na webu. Realita byla ovšem odlišná - net padal, nebo vůbec neběžel, což zprudilo nejednoho "campera". Sám data nečerpám, ale tohle chápu, zvlášť, když team organizátorů na Wi-Fi "microsajtu" nahrával čerstvě festivalové aktualizace a změny v line-upu.

4 proměny

Veřejná pláž před kempem

Kemp Brioni, tvořící základnu pro festivalové účastníky, leží u moře a obklopují ho dvě pláže. Na jedné, blíže pevnosti, byla Beach stage s bary, "foodcourtem", press centrem a Knowledge Arenou s denním programem a přednáškami. Sem se dostal jen účastník festivalu. Na druhé straně kempu byl přístav a veřejná pláž s free tábořištěm, jež tvořilo trosky starého doku, kde se spouštěly lodě na vodu. Dodnes tak mezi vzrostlými akáty, borovicemi a jinými dřevinami ("foodies" doporučujeme hledat muškát a vavřín) zpod trávy a křovisek vykukují rezavé kolejnice. Tato pláž se během roku změnila k lepšímu, zvlášť přístup do vody byl zjemněn nasypanými oblázky a celkově vypadal hezky upraveně. Moře v těchto místech bylo plné malých mořských ježků a ostrých kamínků, takže filmový "slomo" běh milenců vstříc moři a zapadajícímu slunku se zde konat ani nemohl (nutno říci, že i s dvaceti bodlinami na plosce nohy jste mohli propařit Rodhada, jako to zvládl Prokta aka Bezbolestný). Každopádně letos byl celý prostor před kempem fajnově prosekán a prořezán, ideální k táboření pro nemajitele kemp pasu.



Fort focus

Samostatnou kapitolou byla výzdoba a dekorace. V uplynulých letech byl i v tomto zřejmý posun, ovšem letos vše dosáhlo dokonalosti. Od složitého mappingu na 3D objekty a videoprojekcí v předchozích letech k čistému a jednoduchému zdůrazněni toho nejdůležitějšího - pevnosti Punta Christo jako takové. Zůstalo a mnohonásobně se zvýšilo statické barevné nasvícení různých částí pevnosti, hlavně přístupových cest, zdí, vnitřních katakomb a pódií. Taky označení pódií se zjednodušilo, kde to šlo, jméno pro stage bylo vyvedeno z 3D modelu dokonale imitujícího kameny, z nichž pevnost byla postavena. V Moat bylo pódium vyvedeno ze stejně dokonalé imitace kamene. Došlo také k přejmenování Fort Arena 1 na Stables (Stáje). "Logisch".

Benevolence ochranky

Možná to bylo pouze zdání, možná umírněnost místních sekuriťáků. V každém případě se letos nečuchalo k lahvím přineseným do areálu, zda v nich je opravdu voda, jediná tekutina povolená v jakémkoliv množství. Takže pokud nehovíte pivu ani jinému alkoholu jako my, jste v pohodě. Zákaz vnášení skla v jakékoliv podobě i do kempu zaplaťpánbůh stále platil.

Moritz von Oswald Trio na Clearing

Pátá proměna je trochu sporná. Spočívá v tom, že během hudební produkce vás hudba k tanci vede jen zčásti, jednou svou zvukovou linkou. Ve zbytku tracku se musíte rytmicky chytat. Znáte to - jdete na mejdan, je jedno v jakém tempu, a očekáváte, že se z reprosoustav poline rytmický proud zvuků, který má určitý groove a hlavně furt stejné tempo. Zkrátka se v té záplavě zvuků dokážete orientovat. Tušíte, že se např. blíží stoupačka a následně "drop", nebo že příjde vyhnívačka. Je to skladbou tracku, taktem, který drží onu hudební a zvukovou soustavu pohromadě. Neviditelná linka daného tempa vytváří předpoklad předvidatelnosti, ve kterém se cítíme komfortně. Jsou ovšem momenty, kdy se rytmus a tempo bicích rozjíždí od zbytku kompozice, takže si jednoduše nelze pravidelně poklepávat nohou, aniž byste na to museli myslet. Jak kdyby zvukové linky byly vůči sobě v navzájem různém tempu. Např. bicí vs. synthwave pulzování. Asi jako, když se na pomyslné ose X občas "potkají" násobky různých čísel. Moritz von Oswald Trio zahrálo koncert místy natolik rytmicky rozhozený, že jsem ztrácel přehled. Pohyb veterána Moritze během show byl po ochrnutí na polovinu těla velmi sporý, zbytek tria si hleděl svých nástrojů (bicí a synthy), jediné, co tedy posluchače vedlo, byla hudba. V případě tohoto seskupení bych se ani nedivil, že vše mělo svůj účel a Moritz opět posouval hranice pojmu "taneční hudba".

ahZ

foto: Duncographic for Resident Advisor, Samuel-Kirby, Dan Medhurst

Předprodej na rok 2017 zde.