REPORT
Report z akce Oliver Koletzki @ Roxy od čéši
Člověk si ani pořádně neužil těch pracovních 5 dní klidu od akcí a už tu byla středa, den před státním svátkem, a opět se šlo tančit. Nu což, dokud nám klouby slouží, sedět u televize nemá smysl. Takže jaká byla středa ve znamení protančené noci s panem Oliverem? Můžu vám prozradit hned v úvodu, že po rozchodu s Fran řádně hudebně přitvrdil. Holt, mladá dívka po boku v muži pravděpodbně probudí divočejší osobnost...
Přejděme ale od drbů k faktům a k večírku, který se odehrál v klubu Roxy. Bohužel první hrající IM Cyber jsem nestihl a do klubu jsem dorazil lehce před půlnocí. Takový klasický pražský čas... V tu chvíli v Roxy už nějací lidé tančili, ale stále to mělo do stavu "full house" daleko. To má člověk vždy tak nějak akorát klid na procházku a drink, případně pozdravení se s přáteli, které pak už v průběhu noci nemá šanci v davu najít.
Hrající Makarov již hned od začátku dával znát, že tato noc se v jemném a snovém house pojetí neponese ani od jednoho z vystoupivších DJs. Tedy těch, kteří měli hrát na hlavní stage. Makarov mě hodně navnadil a jako jeden z mála DJs mi předvedl, jaké věci DJ dokáže s přehrávači, když má šikovné prsty. Jeho smyčky a scratche z tracku do tracku se vidí a slyší už málokdy... Skladby měl poskládané perfektně, od těch jemnějších po ty tvrdší a následoval parádní závěr, kdy mu tleskala celá Roxy jako poděkování za jeho vystoupení, tak také na přívítanou pro Olivera.
Roxy má dle mého někde také ukryt převaděč spojitosti, protože nějakým záhadným způsobem dokáže během patnácti minut absolutně narvat klub. Oliver Koletzki, kterého si pamatuji několik let zpět z Roxy, když hrál ještě se svou tehdejší partnerkou Fran, působil teď trošku jiným dojmem a z infa, které se mi dostalo, jsem se měl těšit na pořádnou techno jízdu! Vše se do detailu naplnilo a ihned na začátku nebylo známky po onom snovém a house music opředeném dýdžeji. Každičkou minutu ze svých tří hodin naplnil vynikajícím trackem, dunivou basou a výjimečnou zvukovou stopou.
Některým se to zase až tak dobré nepozdávalo, ale mě to bavilo neskutečně. Tančil jsem opět za jeho zády a nechával se unášet každičkým beatem. V Roxy bylo opět narváno, všichni se tlačili, chtěli tančit, chtěli procházet a bohužel kouřili. Tohle je pro mě největší slabina v každém klubu. V zakouřeném prostředí se prostě špatně dýchá, nedostává se vám tolik žádaného vzduchu a vše je mnohem náročnější.
Odběhl jsem proto tedy na chvíli do chill out zóny načerpat trošku sil a poslechnout si milovníka house music DJe Face. Face mezi prsty roztáčel vinylové placky a musím opět zdůraznit, jak krásný pohled a poslech to byl. To je rituál - vytáhnout desku, protočit ji mezi prsty, zkontrolovat, kterou stranu uložit na gramec a pak jen doladit jehlou začátek beatu. Popohnat sem tam, pustit a případně opět prsty lehce korigovat. Úžasné...
Vrátil jsem se však na hlavní stage, kde to neskutečně vřelo. Oliver přikládal co hodinu víc a víc do kotle a lidé šíleli. Projekce nás chvílemi posílaly do jiných dimenzí a nebylo ani na zlomek vteřiny pochyb o tom, že tohle je opět noc, na kterou se nezapomene tak rychle. Ovšem to, co se stalo v závěru setu pana Koletzkiho, to mi vyrazilo dech. Nikdy bych nečekal, že během několika málo týdnů uslyším track, který se mi tak silně vryl do paměti. Jednalo se o Vini Vici remix skladby "Free Tibet", původně od Hilight Tribe, který zazněl od prvně jmenovaného na posledním dílu Transmisson. Tak rozdílná hudební noc, tak jiné místo, odlišní lidé, ale stejně bylo vidět a slyšet, jak taková hudba může být pro všechny z nás společná. Užíval jsem si to plnými doušky a usmíval se od ucha k uchu. Dokonalé vystoupení a naprosto fantastické tři hodiny!
Po Oliverovi se ujal kormidla DJ Ravic. Ostřílený veterán scény, zkušený matador a energií sršící "Ráva" to absolutně bez servítek poslal do šrotu... Nemyslím to v špatném. Jen z těch lidí, kteří zůstali na place, během svého hraní a se svými drtivými a temnými písněmi udělal sbírku šroubků a matiček. On je neuvěřitelný! Úsměv od ucha k uchu, poletující ruce po mixáku a chvílemi i velmi dobré taneční kreace. To vše z něj dělá techno dělobuch, který nás tolik baví. No nic, nastala hodina, kdy bylo rozumné jít si koupit snídani a spořádaně se přemístit k domovu. Díky Roxy - vidíme se na Umekovi!
čéša