Report z akce Shotgun Festival 2019 od sody

Je to deset let, co jsem napsal první report z festivalu Shotgun a kromě dvou výpadků jsem se zúčastnil všech následujících ročníků. Festival si za tu dobu prošel slušným vývojem. V jeho začátcích nám pořadatelé přiváželi osvědčená jména taneční scény, která lákala davy návštěvníků. Několik posledních let můžeme slyšet převážně alternativnější podoby elektronické hudby, které byste jinde ve Střední Evropě hledali jen těžko. Shotgun má svoje stálé fanoušky, kteří ovšem ubývají, a ti noví vypadají, jako by neměli nic společného s hudebním festivalem. Letos nečitelná teniska, minulý rok močící pes... Z plakátu se nedozvíte, o co jde, kde a kdy se akce koná. Pořadatelé dávají více přednost umění před účelem, za jakým se plakáty dělají. 

Festival se tradičně konal nedaleko areálu Kristýna v Hrádku nad Nisou v trojzemí Česka, Polska a Německa. To bylo znát i na složení návštěvníků, které tak z jedné třetiny bylo ze sousedního Německa. Po zabydlení v kempu jsme vyrazili do areálu festivalu, kde právě hráli ARK3R & Sat. Tahle dvojka nás svým otevíracím setem příjemně naladila na zbytek noci. Areál se za poslední roky nijak nezměnil, tedy dva velké párty stany - jeden "rovný" a druhý tradičně "zlomený". Příjemnou změnou byla světla od skupiny Maess. Ta nám připravila originální světelnou show, která neměla chybu! Na "rovné" Shotgun stage byla jednoduchá převážně žlutá, ale zato dokonale blikající světla. Na "zlomené" Volnej průběh stage byly nainstalovány světelné trubice, které skvěle doplňovaly atmosféru.

Asi jediný páteční set, na který budu vzpomínat, byl od Rona Morelliho, majitele značky L.I.E.S. Jeho syrová selekce zněla jako z nějaké továrny, a byla tím nejlepším, co jsme mohli tento večer slyšet. Skřípání, vrzání a bouchání do plechových vrat to byl Ron Morelli. Hodně jsem se těšil na dvojku Raphael Kosmos & Exhausted Modern, kteří před dvěma lety otevírali festival. Na jejich set vzpomínám dodnes, ale letos to bylo úplně něco jiného. Pánové z labelu Endless Illusion nás chtěli nejspíše uspat... Hodinu jsme vydrželi, ale ve čtyři ráno jsme se odebrali nabrat energii na druhý den.    

Sobotní den byl mokrý, sychravý a hodně studený, takže místo afterparty jsme byli zalezlí ve spacáku... Na open air festival to nebylo zrovna přívětivé počasí, ale co se dalo dělat. Nejsme přece z cukru. Ohřáli jsme se u ohýnku a hurá do akce! Do areálu jsme dorazili, když měl svůj čas k dispozici label Come in. Ten zastupovali Segment, The Variable Man z Berlína a Citty live. Bohužel jsme stihli až posledního z jmenovaných. Martin Vodečka a.k.a Citty, kterého můžete znát také z projektu Insect Elektrika, je skvělý producent a jeho live vystoupení nikdy nezklame, a ani tentokrát tomu nebylo jinak! Těžko se hledají slova pro tento set, koncert, nebo snad příběh? Asi bylo všechno správně... Perfektně dokázal cítit atmosféru a náladu a tím nás vtáhnout do říše fantazie.

Pro mě byl největším překvapením DJ Yan, který odehrál jeden z nej setů festivalu. Jednoduše nekompromisní techno nářez a jeho promyšlený, melodický a stále se vyvíjející set nás bavil od začátku až do konce. Vůbec se nešlo utrhnout - co track, to pecka. Některé skladby byly zahalené do acidového kabátu a ve stejném duchu pokračovala i holandská DJka Van Ahn. Acid techno jako řemen! Takový nářez jsem na Shotgunu snad nezažil. Syrové, dunivé techno, prostě pořádný underground. Bylo to znát i na atmosféře, která by se dala krájet. Na Shotgunu je vždycky skvělá rodinná atmosféra, a když se všechno povede, tak to stojí za to. Poslední dva umělci nás přesvědčili, že Shotgun, přestože poslední roky trochu přešlapuje na místě, má stále co nabídnout. Za rok tedy na viděnou!

soda