Climax

Od té doby, co se zde naposledy konal Bugget Out, známá to noc po celém světě, jako by se v Roxy po Justinu Robertsonovi slehla zem. O to větší překvapení vyvolala informace o účinkování "pana profesora" na Climaxu. Každý, kdo tohohle chlápka někdy slyšel naživo, mi dá jistě za pravdu, že noci s ním jsou nezapomenutelné. Jeho záběr, sahající od poklidných house desek před hutné hopsavé "umekovské" techno až po electroslash, je doopravdy neskutečný. Aby ne, Justin má za sebou předlouhou hudební štaci, která zdaleka nezahrnuje jen předvádění se za pultem. Za vše jmenujme alespoň účinkování v kapele Lionrock (kterou mimochodem založil:).

Čas: 0:45, Chris Sadler právě hraje svůj "standard". Tohoto snad nejdéle pravidelně hrajícího rezidenta Roxy (Tráva a Loutka nechť prominou) asi netřeba představovat. House, techhouse, hlavně, aby bylo veselo. V jednu má nastupovat Justin, ale co to? Už ho tady máme! Je vidět, že je na hraní ve svém oblíbeném klubu řádně natěšený. Tak teď honem pořídit pár fotek a vzhůru do oblak.

Blik. 3:00, Justin opouští pult, střídá ho opět Chris. Pane profesore, smekám. Kdo neslyšel, nepochopí. Justin ví naprosto dokonale, co má zahrát, jeho vycítění potřeb masy je dech beroucí. Ne nadarmo se o něm mluví jako o jednom z nej live DJs. Takhle jsem si naposled zahopsal na Karlovi K v Brně... Škoda jen, že nehrál trochu déle, na takovou porci veselí se dá pařit já nevim kolik hodin.

Po Justinovi už vás jen tak někdo neuspokojí a Sadler si je toho vědom, proto nasadil dost ostré tempo, které postupně zvolňoval. Klasika, pár skutečně povedených mixů, skvělá volba desek, plno energie...

Nakonec zmíním i posledního DJe Adama N!, který začínal a završoval celý večer. Zahrál si ze všech DJs suverénně nejdéle a opravdu si to užíval. Slyšel jsem ho poprvé, o to více mě překvapil, protože mě dokázal udržet na parketu až do úplného konce. Takový ostravský Sádler...

Párty s takovou atmosférou jsem v Roxy zažil naposledy v prosinci na Umekovi, to se ale nedalo hnout, jak bylo našlapáno. Na dnešek hodně z nás jen tak nezapomene. Díky, Justine…