BUSH

Lincolnova cesta k titulu „zázračné dítě dnb scény" rozhodně nebyla přímá. Vegetariána Lincolna Barretta původně ani muzika nezajímala. Sice hrál jako klučík osm let na klávesy (takže na rozdíl od spousty svých producentských kolegů zná noty), ale svoji budoucnost v hudbě neviděl. Minulo ho i puberťácké šílení po trendy kapelách nebo divoký party life - alkohol a drogy jsou mu cizí. Jediné, co poslouchal, byly vlastně soundtracky. Filmy ho braly fakt hodně, proto se rozhodl studovat filmovou tvorbu. O tom, že existuje nějaká elektronika, která se dá lepit doma na kompu, se dozvěděl od kámošů na škole, když mu bylo sedmnáct. Koupil si hudební časák s CD přílohou, kde našel demo softwaru Cubase - psali tam, že s tímhle programem si můžete vytvořit vlastní junglové tracky. Neměl ponětí o tom, co je to jungle, ale přišlo mu to dost cool  a vrhnul se do toho (pochopil, až když slyšel J Majikovu věc Arabian Nights). Stahoval samply z internetu, hledal inspiraci v deskách své mámy, a najednou mu z počítače začaly lézt zajímavé věci.

Brzy po počátečních krocích u počítače to zkoušel i za gramofony. K prvnímu rezidentnímu hraní se dostal díky tomu, že prostě chtěl hrát, klidně i zadarmo, a taky potkal ty správné lidi. Pomohlo mu i to, že se věnoval melodickému drumandbassu a nedělal drsňácké techstepy, kterých bylo tou dobou všude plno. Kontakty mu dopomohly i ke smlouvě u známého labelu Hospital Recordings. To takhle jednou přijeli do cardiffského klubu, kde hrával, London Electricity, zaposlouchali se a bylo jasno. V roce 2000 mu Hospital vydal první track, Suddenly, který poprvé zahráli veřejně na party právě London Electricity. V roce 2002 mu vychází debutové album True Colors, které skládal dohromady ze všeho možného, co vytvořil a co ho bavilo. V kuloárech se o Lincolnovi mluvilo jako o nebezpečném talentu. Album High Society z roku 2004 už od začátku promýšlel jako jasný koncept. Ten rok to byla s přehledem nejúspěšnější drumandbassová deska v Británii. Název má s dávkou nadsázky evokovat exkurzi do života vyšší společnosti, když už byl tedy High Contrast taky ta hvězda. Třetí deska Tough Guys Don´t Dance, s pocitovým trackem Chances nebo oldschoolově laděnou vypalovačkou If We Ever, vyrazila k posluchačům loni na podzim a pro mnohé je deskou roku 2007. Že bodovala na vrcholku taneční hitparády na britském Radio 1, asi není potřeba dodávat. Vysoký kredit si High Contrast získal i jako zdatný remixér, poděkovat mu můžou rockoví White Stripes, The Streets, rapperka Missy Elliott anebo Kanye West za předělávku hitovky Gold Digger, která zbořila pár tanečních sálů i u nás.

Všechno, co umí ve studiu, se Lincoln postupně naučil sám. Díky tomu se mu podařilo najít si vlastní cestu. Svůj liquid funk prošpikovává samply a hudebními odskoky do jazzu i grime. Vokály, piánko, housle, to je jeho. V jeho tvorbě slyšíte klasiku i house. Anebo soundtrack, samozřejmě. Jeho tracky mají dramatickou stavbu, jsou plné emocí, přesně jako filmová hudba. Koneckonců Lincoln sní o tom, že jednou bude pracovat s orchestrem na hudbě k nějakému pořádnému bijáku.

Mimochodem, od jeho záliby ve spojování hudebních extrémů vzešel jeho pseudonym High Contrast. Kontrasty má rád i mezi lidmi. Jako DJ procestoval svět, poznal různé typy posluchačů a dle svých slov si velmi rád odpočine od rozjíveného britského publika, které ječí touhou po rewindech. Tak to se určitě těší k nám. U nás ty rewindy zas tak nefrčí. Ale ječet se jistě bude stejně.

Jak vidíte, tenhle sakra šikovný producent z Walesu sbírá chválu, kam vkročí. Dnb magazín Knowledge vysadil jeho druhé album do TOP 3 nejlepších desek posledních deseti let. Jestli bude podobně zásadní i jeho třetí deska Tough Guys Don´t Dance, kterou vydal na podzim, se uvidí, každopádně je vychvalovaná na každém rohu, fóru i parketě. Legendární DJ Pete Tong vybral High Contrastův Essential Mix jako ten nejlepší, jaký se loni hrál na BBC Radio 1. O tom, že je High Contrast dobrý DJ, jsme se mohli přesvědčit několikrát i u nás. Teď se sem po dvou a půl letech vrací a v pátek 21. března rozvlní parket v pražské Roxy.

/*zvláštní poděkování za tyto řádky patří Elis (drumandbass.cz)

Experimentální prostor Roxy / NoD je provozován za podpory Hlavního města Prahy