EUROCONNECTIONS

Elektronická taneční hudba je obyčejně spojována s kulturou světových velkoměst. Nikde ale není psáno, že to tak musí být vždy. Britský producent Nathan Fake žil dvacet let na farmě v hrabství Norfolku a atmosféra venkova se do jeho hudby výrazně otiskla. A nejsou to jen typické obaly jeho nahrávek, které tvoří staré fotografie venkovského života, pastorální idylka západu slunce na nekonečné obloze je slyšet i v jeho hudbě. Jejím typickým znakem je na elektroniku nebývale široká paleta nálad a emocí. Právě schopnost komunikovat s posluchačem v této rovině z něho dělá jednoho z nejoriginálnějších zástupců současné elektronické hudby. Nathan Fake jako své inspirátory jmenuje hrdiny z mládí Orbital a Aphexe Twina, ale v jeho hudbě můžete také slyšet jiné britské elektronické hudebníky jejichž hudba není k tanci, ale především k poslechu - jako jsou Boards Of Canada nebo Four Tet. Stejnou měrou jsou pro něj ale zásadní kytarové kapely Mogwai nebo My Bloody Valentine s jejich puntičkářskou zálibou ve vršení zvuků. Jeho loňské první dlouhohrající album Drowning in a Sea of Love je lahůdkou pro všechny milovníky náladové elektroniky se špetkou techna. Nathan Fake je prototypem laptopového muzikanta, který tvoří ve svém pokojíku. "Vždycky píšu skladby doma. Už to, že bych musel do studia nějakou dobu cestovat by mi bylo nepříjemné. Úplně si vystačím s počítačem a klávesami," vysvětluje. Kategoricky odmítá zařazení do škatulky DJ, jeho koncerty jsou živá vystoupení s laptopem, kde v reálném čase improvizuje s útržky ze svých i cizích skladeb. Můžete na ně tancovat a nebo jen zavřít oči a poslouchat, jeho hudba dovoluje obojí. Což je ostatně filosofie, která ho spojuje s židlochovickým laptopistou Sonority, který zahraje v začátku večera. Koncert začíná v 19:30.

Nathan Fake vyrostl v hrabství Norfolk. K taneční hudbě se dostal díky bratrovi, který navštěvoval rave večírky. Pod vlivem Orbital zkoušel od svých patnácti let produkovat skladby na svém počítači, ale teprve čtyři roky na to se odvážil je někomu pustit. Poslat demoverzi skladby Outhouse Jamesi Holdenovi z londýnských Border Community Records se ukázalo být dobrým nápadem. Tomu se píseň zalíbila a v roce 2003 ji vydal na svém labelu jako první počin, který nenesl jeho jméno. Ze skladby se stal klubový hit a po stejně úspěšném vinylu The Sky Was Pink začalo jméno Nathan Fake vyslovovat čím dál více lidí. To už Fake bydlel v Readingu a studoval na místní univerzitě elektronickou kompozici. EP Watlington Street z roku 2004 je pokusem zachytit atmosféru místa, kde žil. Po dalších klubových singlech The Sky Was Pink, Dinamo nebo Silent Night se Fake rozhodl připravit regulérní dlouhohrající album. Výsledkem je loňské Drowning in a Sea of Love, velmi vlídně přijaté hudebním tiskem a často citované jako jeden z prvních exemplářů nové podstylu klubové hudby - tzv. nu-gaze, který kombinuje techno s emotivním nábojem shoegaze. Nathan Fake remixoval například Tiefschwarze nebo Annie.