RECENZE

 

Filmová recenze a soutěž: Tygr a sníh

Život Roberta Benigniho může být krásný, ale i ukecanější než talkshow s nastřeleným Eminemem. Oscarový tvůrce se snaží zachránit si pověst v romanticko komediální obžalobě války. Cože to? Co už…
(K filmu Tygr a sníh se vztahuje i soutěž, kterou jsme pro vás připravili ve spolupráci s agenturou Eusebius. Více v článku.)

 

Attilio: "V Iráku je nedostatek léků? Vydrž, hned jsem tam."

Attilio (Roberto Benigni) je poeta, který plachtí světem jako včelka mája na rogalu. Pro život absolutně nepoužitelný truhlík je postaven před životní zkoušku. Milovaná žena, která si s ním zatím pouze krutě zahrávala, se ocitla s vážným zraněním v bagdádské nemocnici zrovna když Američané a spojenci rozjeli svůj preventivní zákrok v Iráku.

Bez rozmyslu vyráží do země, do které mají momentálně namířeno jen vojáci a dobrovolníci Červeného kříže, aby zjistil, co je potřeba dělat a co on sám s tou patálií zmůže. Mozkový edém je dost ošemetná věc a Attilio se snaží seč může k Vittorii (Nicoletta Braschi) v komatu hrnout potřebné léky případně všechno další, co by jí mohlo pomoct do té doby, než je sežene.

Čas je neúprosný, ale Attilio se pomodlil Otčenášem k Alláhovi, tak by to snad mohlo vyjít. Pro jistotu se měl pomodlit taky jeho představitel Roberto Benigni. Tygra a sníh si sám napsal, režíroval, obsadil se do hlavní role a objekt touhy jeho hrdiny si zahrála manželka a životní partnerka. Možná i ty dvě roztomilé lolitovské dcerunky jsou jeho vlastní krev, ale i když je to záležitost několika sekund, odmítám to zjišťovat.

Vittoleta: "Vezmu si tě, až nasněží na tygra."

Benigni mi to bude muset prominout (anebo ne, to je mi celkem jedno), ale na tuhle jeho hru určitě nepřistoupím. Tvůrce, který dostal Oscara za režii i hlavní roli výjimečně povedené tragické komedie z 2. světové Život je krásný, si očividně snaží napravit reputaci po žalostném fiasku s Pinocchiem. Celkem marně.

Mix komedie, romance a politické morality by mohl dopadnout lákavě. Ale to by se Benigni musel pořádně zaměřit na jednu věc a ne zběžně na všechno, co ho při psaní scénáře zrovna napadlo. Jeho Attilio ani na chvíli nesleze z plátna. Zuřivě kolem sebe mává rukama, až je divné, že nerotuje volně ve vzduchu. A mi osobně zhruba od 15. minuty mírně lezl na nervy, aby byl asi půl hodiny před koncem už úplně nesnesitelný.

Když už se Benignimu povede opravdu dobrý vtip hodný zamyšlení, okamžitě ho svou hereckou hyperaktivitou zabije. Gagy jsou proto nakonec vysušenější než zdechlá pouštní krysa s fénem v zadku. Pokud jde o pokus okomentovat aktuální dění, Benigni se chová absolutně alibisticky. Američané jsou v Iráku a je to průser. Když tam před nimi vládl Sadám, byl to taky průser. Benigni jedním dechem říká obojí… a zároveň úplné nic.

Válka v Iráku mu jednoduše sedla do scénáře jako ideální katalyzátor milostně-dramatické zápletky. Jenže to nepřizná a tváří se ohromně intelektuálně a zasvěceně komentátorsky. Je to stejně zbytečné jako konec přítele Fuáda (Jean Reno začíná být okoukaný), který je špatný asi jen proto, že se Benignimu zrovna hodilo nahodit smutný ksicht. Nejzajímavější (a nejzásadnější!) je nakonec v celé té patálii fragment filmové legendy Hodný, zlý a ošklivý, když se sem prodere ze zapnuté televize.

Hodnocení: 40%

La Tigre e la neve
Itálie 2005, 114 minut
režie: Roberto Benigni
scénář: Roberto Benigni a Vincenzo Cerami
hrají: Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Jean Reno
www.letigreetlaneige-lefilm.com

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016